Loutka a trpaslík: Zvrácené jádro křesťanství

Recenze čtenářů

Recenze Žižkovy knihy „Loutka a trpaslík“ odrážejí celou škálu názorů od obdivu k jejímu poutavému stylu a podnětnému obsahu až po kritiku jejího uspořádání a přístupnosti. Čtenáři oceňují Žižkův jedinečný pohled na křesťanství a lacanovskou teorii, zatímco někteří považují jeho rozvláčný styl za rušivý a argumenty za obtížně srozumitelné. Celkově je kniha považována za cennou pro zájemce o Žižkovu radikální teologii, ale pro nováčky může být náročná.

⬤ Poutavý a zábavný styl psaní
⬤ Podnětné pohledy na křesťanství a lacanovskou teorii
⬤ Užitečné pro akademickou literaturu
⬤ Podněcuje ke kritickému myšlení
⬤ Obsahuje nezapomenutelné citáty a anekdoty
⬤ Považováno za významné dílo pro pochopení Žižkovy teologie.

⬤ Rozvláčná a neuspořádaná struktura může být matoucí
⬤ Silné používání psychoanalytického žargonu ji činí nepřístupnou pro laické čtenáře
⬤ Někteří mají pocit, že představuje pokles celkové kvality Žižkova psaní ve srovnání s dřívějšími díly
⬤ Není vhodná pro čtenáře, kteří hledají přímočarý náboženský komentář.

(na základě 16 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Puppet and the Dwarf: The Perverse Core of Christianity

Obsah knihy:

Jeden z našich nejodvážnějších intelektuálů nabízí lacanovskou interpretaci náboženství, podle níž bylo rané křesťanství prvním revolučním kolektivem. Slavoj Žižek je nazýván „akademickou rockovou hvězdou“ a „divokým mužem teorie“; ve svých textech mísí ohromující erudici a odkazy na popkulturu, aby rozebral současné intelektuální piety.

V knize Loutka a trpaslík nabízí podrobné čtení dnešní náboženské konstelace z pohledu lacanovské psychoanalýzy. Kriticky konfrontuje obě převládající verze dnešní spirituality - new age gnosticismus a dekonstruktivisticko-levinacistický judaismus - a poté se snaží vykoupit „materialistické“ jádro křesťanství.

Jeho čtení křesťanství je výslovně politické a v Pavlově společenství věřících rozeznává první verzi revolučního kolektivu. Vzhledem k tomu, že dnes i zastánci osvícenství, jako je Jurgen Habermas, uznávají, že k zakotvení našeho etického a politického postoje v „postsekulární“ době je zapotřebí náboženské vize, vyvolá tato kniha - se svým jasně materialistickým postojem a zároveň s dluhem vůči jádru křesťanského odkazu - jistě polemiku.