Pohled z paralaxy

Recenze čtenářů

Recenze Žižkovy knihy „Pohled z paralaxy“ přinášejí celou škálu zkušeností, od poučných postřehů až po frustrující čtivost. Kritici si všímají její složitosti, která vyžaduje předchozí znalost Žižkova díla, zatímco jiní oceňují její filozofickou hloubku. Někteří považují styl psaní za nedbalý, zamořený gramatickými problémy a postrádající soudržnost, což ubírá na intelektuální přísnosti, která se od Žižeka očekává. Celkově je kniha oceňována pro své inovativní koncepty, ale také kritizována pro svou hutnost a obtížnou orientaci.

⬤ Bohaté filosofické postřehy a inovativní koncepty, jako je Paralelní mezera.
⬤ Zabývá se širokou škálou intelektuálních oblastí a populární kulturou a vytváří spojení, která mohou prohloubit porozumění.
⬤ Někteří čtenáři považují Žižkův styl za vzrušující a poutavý, umožňující hluboké diskuse a úvahy.

⬤ Často předpokládá znalost Žižkových dřívějších děl, což ji činí méně přístupnou novým čtenářům.
⬤ Styl psaní je popisován jako nedbalý s gramatickými chybami a nedostatkem důsledné korektury.
⬤ Mnoho čtenářů považuje strukturu za neuspořádanou a opakující se, což vede k frustraci a zmatku při chápání hlavních bodů.

(na základě 14 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Parallax View

Obsah knihy:

V Žižkově dlouho očekávaném opus magnum teoretizuje „paralaktickou mezeru“ v ontologickém, vědeckém a politickém pojetí a rehabilituje dialektický materialismus.

Pohled z paralaxy je nejzávažnější teoretickou prací Slavoje Žižka za mnoho let; sám Žižek ji označuje za své opus magnum. Paralaxu lze definovat jako zdánlivé posunutí objektu způsobené změnou pozorovací pozice. Žižek se zajímá o „paralaxní mezeru“ oddělující dva body, mezi nimiž není možná žádná syntéza ani zprostředkování, spojené „nemožným zkratem“ úrovní, které se nikdy nemohou setkat. Od této úvahy o paralaxe začíná Žižek rehabilitaci dialektického materialismu.

Způsoby paralaxy lze pozorovat v různých oblastech dnešní teorie, od duality vlny a částice v kvantové fyzice až po paralaxu nevědomí ve freudovské psychoanalýze mezi interpretacemi utváření nevědomí a teoriemi pudů. V knize Pohled přes paralaxu se Žižek se svou obvyklou ohromující erudicí zaměřuje na tři hlavní způsoby paralaxy: Vědecká paralaxa, neredukovatelná propast mezi fenomenální zkušeností reality a jejím vědeckým vysvětlením, která dosahuje svého apogea v dnešních vědách o mozku (podle nichž „nikdo není doma“ v lebce, jen hromady mozkového masa - tento stav Žižek nazývá „nesnesitelnou lehkostí bytí nikým“); a politická paralaxa, společenský antagonismus, který neumožňuje žádnou společnou řeč. Mezi diskusemi o těchto třech způsobech nabízí Žižek intermezza, která se zabývají konkrétnějšími tématy - včetně etického činu v románu Henryho Jamese a antisemitismu.

Parallax View nejenže rozšiřuje Žižkův lacanovsko-hegelovský přístup o nové oblasti (zejména kognitivní vědy o mozku), ale také poskytuje systematické vyložení konceptuálního rámce, který je základem celého jeho díla. Filosofické a teologické analýzy, detailní četba literatury, filmu a hudby koexistují s živými anekdotami a obscénními vtipy.