Vydat o sobě účty

Recenze čtenářů

Kniha Judith Butlerové „Dávat o sobě vědět“ je proslulá svým komplexním a zároveň přístupným zkoumáním etiky a subjektivity v rámci sociálních vztahů. Kniha zdůrazňuje význam vztahovosti, osobní odpovědnosti a složitosti toho, jak se stát etickou bytostí uprostřed společenských struktur. Recenzenti chválí Butlerové poutavý styl psaní a význam jejích argumentů, zejména pokud jde o morální odpovědnost, která je neodmyslitelně spjata s lidskými vazbami. Někteří čtenáři však upozorňují, že složitost obsahu může být náročná.

⬤ Poutavý a čtivý styl psaní
⬤ hluboké filozofické postřehy
⬤ relevance pro současné etické diskuse
⬤ dobře strukturovaná analýza subjektivity a odpovědnosti
⬤ doporučeno novým i známým čtenářům Butlerové
⬤ pronikavá kritika zavedených myslitelů.

⬤ Složitá tematika může být pro některé čtenáře náročná
⬤ hloubka knihy vyžaduje pečlivé zamyšlení a nemusí být vhodná pro ty, kteří hledají lehké čtení
⬤ jeden recenzent se setkal s logistickými problémy při obdržení knihy.

(na základě 9 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Giving an Account of Oneself

Obsah knihy:

Co znamená vést morální život?

Judith Butlerová ve své první rozsáhlé studii o morální filozofii nabízí provokativní nástin nové etické praxe - praxe, která reaguje na potřebu kritické autonomie a je založena na novém smyslu pro lidský subjekt.

Butlerová vychází ze schopnosti člověka odpovědět na otázky: "Co jsem udělal? " a "Co bych měl dělat? " Ukazuje, že na tyto otázky lze odpovědět pouze položením předchozí otázky: "Kdo je toto 'já', které má povinnost podat o sobě zprávu a jednat určitým způsobem? " Protože zjišťuji, že nemohu podat výpověď o sobě samém bez přihlédnutí ke společenským podmínkám, v nichž vznikám, vyžaduje etická reflexe obrat k sociální teorii.

Ve třech působivě zpracovaných a čtivě napsaných kapitolách Butlerová ukazuje, jak obtížné je podat zprávu o sobě samém a jak je tato nedostatečná průhlednost a vypovídací schopnost klíčová pro etické chápání člověka. V brilantním dialogu s Adornem, Levinasem, Foucaultem a dalšími mysliteli výmluvně argumentuje limity, možnosti a nebezpečí současného etického myšlení.

Butlerová nabízí kritiku morálního já a tvrdí, že transparentní, racionální a kontinuální etický subjekt je nemožný konstrukt, který se snaží popřít specifičnost toho, co znamená být člověkem. Sami sebe můžeme poznat jen neúplně a pouze ve vztahu k širšímu sociálnímu světu, který nás vždy předcházel a již nás formoval způsobem, který nemůžeme pochopit. Jestliže jsme nevyhnutelně částečně nepřehlední sami pro sebe, jak může podávání výpovědi o sobě samých definovat etický čin? A nezpůsobuje etický systém, který nás činí nemožně odpovědnými za úplné sebepoznání a sebepoznání, jakési psychické násilí, které vede ke kultuře sebeobviňování a krutosti? Jak nám obrat k sociální teorii nabízí šanci pochopit specificky sociální charakter našeho vlastního nevědění o sobě samých?

V této neocenitelné knize Butler díky přetvoření etiky jako projektu, v němž být etický znamená stát se kritickým k normám, podle nichž máme jednat, ale které si nikdy nemůžeme plně vybrat, osvětluje, co pro nás jako "omylné tvory" znamená vytvářet a sdílet etiku zranitelnosti, pokory a etické vnímavosti.