Psychický život moci: teorie v podřízenosti

Recenze čtenářů

V recenzích na knihu Judith Butlerové *The Psychic Life of Power* se mísí chvála a silná kritika. Zatímco někteří recenzenti knihu chválí za nápaditou argumentaci a hloubku zkoumání subjektivity a mocenských vztahů různými teoretickými prizmaty, jiným se zdá psaní příliš složité a odtržené od reality. Kniha je vnímána jak jako významný příspěvek k radikální politice, tak pro některé jako nudné, pedantské čtení.

⬤ Poutavé a nápadité argumenty o subjektivitě a dynamice moci.
⬤ Dobře zdůvodněné zkoumání složitých teorií, čerpající z vlivných filozofů.
⬤ Významný příspěvek k diskusím o vášnivých vazbách a radikální politice.
⬤ Výstižný rétorický styl a hluboká analýza, kterou někteří čtenáři považovali za poučnou.

⬤ Hutná a složitá próza, která některým čtenářům připadala zbytečně komplikovaná.
⬤ Vnímaný nedostatek praktické aplikace na sociopolitické otázky.
⬤ Opakující se diskuse o moci a podřízenosti.
⬤ Někteří kritici tvrdí, že předkládané myšlenky jsou zastaralé nebo se příliš opírají o zdiskreditované psychoanalytické teorie.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Psychic Life of Power: Theories in Subjection

Obsah knihy:

Jako forma moci je podřízenost paradoxní. Být ovládán mocí, která je vůči němu vnější, je známá a trýznivá forma moci. Zjistit však, že to, co "člověk" je, jeho samotné utváření jako subjektu, závisí právě na této moci, je něco zcela jiného. Chápeme-li, v návaznosti na Foucaulta, moc také jako formování subjektu, poskytuje samotnou podmínku jeho existence a trajektorii jeho touhy. Moc není jen tím, na čem závisí naše existence, ale také tím, co formuje reflexivitu. Na základě Hegela, Nietzscheho, Freuda, Foucaulta a Althussera nabízí tato náročná a přehledná práce teorii formování subjektu, která osvětluje jako ambivalentní psychické účinky sociální moci.

Vezmeme-li Hegela a Nietzscheho vážně, pak "vnitřní život" vědomí a vlastně i svědomí nejenže je vykonstruován mocí, ale stává se jedním ze způsobů, jimiž je moc zakotvena v subjektivitě. Autor se zamýšlí nad tím, jakým způsobem je psychický život vytvářen společenským působením moci a jak je toto společenské působení moci skryto a zpevněno psychikou, kterou vytváří. Moc již není chápána jako "internalizace" existujícím subjektem, ale subjekt se rodí jako ambivalentní účinek moci, který je inscenován prostřednictvím fungování vědomí.

Tvrdit, že moc fabrikuje psychiku, znamená zároveň tvrdit, že psychika má fiktivní a vykonstruovanou kvalitu. Postava psychiky, která se "obrací proti sobě", je pro tuto studii klíčová a nabízí alternativu k popisu moci jako "internalizované". Ačkoli se většina čtenářů Foucaulta vyhýbá psychoanalytické teorii a většina myslitelů psychiky se vyhýbá Foucaultovi, autor se snaží teoreticky uchopit tento ambivalentní vztah mezi sociálním a psychickým jako jeden z nejdynamičtějších a nejobtížnějších účinků moci.

Tato práce neotřelým způsobem kombinuje sociální teorii, filozofii a psychoanalýzu a nabízí důslednější analýzu teorie utváření subjektu, která je obsažena v dalších autorových dílech, jako jsou například Bodies That Matter: O diskurzivních hranicích "pohlaví" a Gender Trouble: Feminismus a podvracení identity.