Rozloučení: Židovství a kritika sionismu

Recenze čtenářů

Kniha Judith Butlerové „Parting Ways“ představuje kritický pohled na sionismus a zasazuje se o etičtější soužití mezi Židy a Palestinci. Text je považován za hutný a akademický, což některým čtenářům ztěžuje plné zapojení do obsahu, přestože kniha obsahuje důležitá témata a myšlenky.

Kniha nastoluje významné etické otázky týkající se sionismu a navrhuje vizi soužití, přičemž zapojuje významné filozofické osobnosti. Je chválena jako odvážný počin, který nabízí radikální pohled, jenž zpochybňuje dominantní narativy a podněcuje k hlubšímu přemýšlení o izraelsko-palestinském konfliktu.

Mnozí čtenáři považují prózu za zbytečně složitou a obtížně se v ní orientují, což vede k frustraci a zmatku. Akademický jazyk a nedostatek jasných definic klíčových pojmů, jako je židovství a sionismus, ji činí nepřístupnou širšímu publiku. Některé recenze ji označují za „slovní salát“ nebo „nepřehlednou“, což naznačuje, že nedokáže jasně sdělit své myšlenky.

(na základě 14 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Parting Ways: Jewishness and the Critique of Zionism

Obsah knihy:

Judith Butlerová navazuje na pozdní návrh Edwarda Saida, že prostřednictvím úvah o palestinském vyvlastnění ve vztahu k tradicím židovské diaspory lze vytvořit nový étos pro řešení v podobě jednoho státu. Butlerová zapojuje židovské filozofické pozice, aby formulovala kritiku politického sionismu a jeho praktik nelegitimního státního násilí, nacionalismu a státem podporovaného rasismu. Zároveň se pohybuje mimo komunitární rámce, včetně židovských, které nedospěly k radikálně demokratickému pojetí politického soužití. Butlerová při formulování nové politické etiky zapojuje myslitele, jako jsou Edward Said, Emmanuel Levinas, Hannah Arendtová, Primo Levi, Martin Buber, Walter Benjamin a Mahmúd Darviš. Podle ní je stejně důležité zpochybnit nárok Izraele na to, že reprezentuje židovský národ, jako ukázat, že úzce židovský rámec nemůže být dostatečným základem pro konečnou kritiku sionismu. Prosazuje etickou pozici, v níž závazky soužití nevyplývají z kulturní stejnosti, ale z nevybíravého charakteru společenské plurality. Obnovením argumentů židovských myslitelů, kteří nabídli kritiku sionismu nebo jejichž díla by mohla být k tomuto účelu využita, Butler zpochybňuje specifické obvinění z antisemitské sebenenávisti, které je často vznášeno proti židovské kritice Izraele.

Její politická etika se opírá o vizi soužití, která nově uvažuje o binacionalismu a odhaluje limity komunitárního rámce pro překonání koloniálního dědictví sionismu. Její vlastní angažmá u Edwarda Saida a Mahmúda Darwíše tvoří důležitý výchozí bod a závěr pro její zabývání se některými klíčovými formami myšlení odvozenými částečně z židovských zdrojů, ale vždy ve vztahu k nežidům.

Butler se zamýšlí nad právy vyvlastněných, nutností pluralitního soužití a nebezpečím svévolného státního násilí a ukazuje, jak je lze rozšířit na kritiku sionismu, i když to není jejich výslovným cílem. Znovu se vrací k pozdním návrhům Edwarda Saida na řešení v podobě jednoho státu v rámci étosu binacionalismu a potvrzuje je. Butlerův překvapivý návrh: Židovská etika nejenže vyžaduje kritiku sionismu, ale musí překonat jeho výlučnou židovskost, aby mohla uskutečnit etické a politické ideály společného života v radikální demokracii.