Antigonin nárok: Příbuznost mezi životem a smrtí

Recenze čtenářů

Judith Butlerová se ve své knize zabývá intelektuálním a uměleckým odkazem Antigony a nabízí současnou analýzu jejích politických a filozofických důsledků. Zatímco někteří chválí její průkopnické postřehy o příbuzenství a lásce ve společnosti, jiní kritizují hloubku jejího vztahu k původnímu textu Antigony a vnímají ji jako příliš teoretickou.

Kniha přináší důležité poznatky o příbuzenství, lásce a společensko-politických rozdílech, čímž se stává relevantní pro současné diskuse o feminismu a strukturalismu. Butlerové důkladná analýza různých myslitelů dodává diskurzu o odkazu Antigony hloubku.

Kritici namítají, že Butlerové chybí hlubší porozumění původnímu řeckému textu, což vede k možným chybným interpretacím témat Antigony. Kniha je vnímána spíše jako platforma pro zkoumání kritické teorie než jako věcná analýza samotné hry, přičemž někteří ji považují za příliš teoretickou a nepřístupnou.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Antigone's Claim: Kinship Between Life and Death

Obsah knihy:

Slavná autorka knihy Gender Trouble zde nově definuje odkaz Antigony, obnovuje její revoluční význam a osvobozuje ji pro progresivní feminismus a sexuální politiku. Butlerové nová interpretace nečiní nic menšího než rekonceptualizaci tabu incestu ve vztahu k příbuzenství - a otevírá pojem příbuzenství kulturním změnám.

Antigona, proslulá povstalkyně ze Sofoklova Oidipa, je již dlouho feministickou ikonou vzdoru. Co však zůstávalo nejasné, je to, zda uniká z forem moci, proti nimž se staví. Ukazuje se, že Antigona je pro feminismus ambivalentnější postavou, než se dosud připouštělo, neboť forma vzdoru, kterou je příkladem, vede také k její smrti. Butlerová tvrdí, že Antigona představuje formu feministického a sexuálního jednání, která je plná rizik. Antigona navíc ukazuje, jak omezení normativního příbuzenství nespravedlivě rozhodují o tom, co bude a co nebude životem.

Butlerová zkoumá význam Antigony a zamýšlí se nad tím, jaké formy příbuzenství jí mohly umožnit žít. Přitom se zamýšlí nad díly filozofů, jako jsou Hegel, Lacan a Irigaray. Ptá se, jak by se změnila psychoanalýza, kdyby si za výchozí bod vzala Antigonu - "postoidipovský" subjekt - a ne Oidipa? Pokud je tabu incestu znovu pojato tak, že nepředepisuje jako své řešení heterosexualitu, jaké formy sexuálního spojenectví a nového příbuzenství by mohly být v důsledku toho uznány? Kniha dává do souvislosti odvážné činy Antigony s nároky těch, jejichž vztahy stále nejsou ctěny jako vztahy řádného příbuzenství, a ukazuje, jak kultura normativní heterosexuality brání naší schopnosti vidět, jaká by mohla být sexuální svoboda a politická působnost.