Satyr: aneb Síla slov

Původní název:

Satyr: or The Power of Words

Obsah knihy:

Satyr je Huidobrův poslední román, který vyšel v Santiagu v roce 1939, v době, kdy v jeho rodné zemi vycházelo jen málo jeho děl.

Ačkoli se tato situace napravila o dva roky později, kdy vyšly dvě velké básnické sbírky, tento svazek je jeho posledním prozaickým dílem, které od té doby většinou uniká pozornosti. Při bližším zkoumání textu však zjistíme, že obsahuje řadu autorových literárních, sociálních, politických a filozofických zájmů, přičemž se v knize znovu objevuje řada témat z jeho básní, esejů a manifestů, jejichž protagonistu Bernarda Saguena lze na jedné straně považovat za neúspěšného umělce.

Tento rádoby spisovatel je tím, kdo jde do kytek a jehož duševní zhroucení - zdá se, že trpí paranoidní schizofrenií - a morální rozpad jako by byly paralelou k rozpadu, který je patrný v některých autorových pozdějších básních. Kniha byla napsána v době, kdy si Huidobro nebyl jistý svým literárním postavením v Chile, a hodně se zabývá myšlenkou básnické tvorby a zároveň si dělá starosti s pojetím reality, s tím, zda jsou umělecké výtvory součástí reality samotné a zda je součástí reality i sám umělec. V průběhu románu se Saguen stále více odpoutává od této reality, když se nervově zhroutí, aby se jeho návrat k jisté míře příčetnosti a vyrovnanosti časově shodoval s hrůzou a posléze s úplným duševním zhroucením.

Čtenář s ním zpočátku sympatizuje, ale o událostech, které se odehrají, máme jen jeho slovo; jeho nespolehlivost jako vypravěče je stále zřejmější a stopy se začínají hromadit. Byli jsme jako čtenáři oklamáni zrůdným a amorálním egoistou, nebo jsme skutečně pozorovali naprosté duševní zhroucení, jak k němu docházelo? Na konci není kromě hrůzy nic jasné.