Manifestos

Obsah knihy:

V roce 1925 vydal Huidobro tuto sbírku manifestů, aby upevnil svou pozici v avantgardě tváří v tvář nově vznikajícímu surrealistickému hnutí a také jako reakci na útoky zejména jednoho španělského kritika, člena ultraistického hnutí, který zřejmě chtěl španělskou avantgardu ustavit jako nezávislou sílu, zbavenou vlivu tohoto hlasitého a sebevědomého Chilana. Kniha vyšla ve stejném roce, kdy vydal své dvě poslední básnické sbírky ve francouzštině, z nichž jedna vykazovala dadaistické a druhá surrealistické vlivy.

Rok 1925 je tedy pro Huidobra přelomový, experimentoval v něm s novými přístupy a zároveň se snažil upevnit své prominentní postavení v době, kdy se umělecké proudy začínaly obracet. O šest let později, po nějaké době strávené opět v Chile a po pobytech v Madridu, Paříži a New Yorku (kde se pokoušel proniknout do světa filmu, což se mu nepodařilo kvůli nástupu mluveného filmu v době, kdy se zabýval tvorbou scénářů pro němé filmy), Huidobro vytvořil svá dvě mistrovská díla: Altazor, napsaný - jak autor tvrdil - mezi lety 1919 a 1930, a Temblor de cielo (Nebeské zemětřesení), napsaný v roce 1928. Ostatní básně napsané v této době, tj.

mezi polovinou dvacátých a polovinou třicátých let, byla shromážděna až ve dvou svazcích vydaných v roce 1941, ale ještě více posiluje dojem, který vyvolaly publikace z roku 1931, že Huidobro ve skutečnosti dosáhl své zralosti po pařížském učňovském období. Manifesty je třeba číst s jistou vážností, ale možná také s jazykem bezpečně zastrčeným do tváře, zvláště když se v témže svazku setkáváme s otevřeně surrealistickými texty, které obsahují útoky na platnost tohoto hnutí.