S/Z Evropský manifest

Původní název:

S/Z A European Manifesto

Obsah knihy:

Kniha začíná výzvou Slavoje Žižeka, abychom se odřízli od rozkládající se mrtvoly staré Evropy, abychom udrželi evropské dědictví při životě. Což není snaha pouze vyzdvihovat dobré rysy na úkor těch špatných, ale argument, že hlavním důvodem, proč zůstat u jména Evropa, proč si zachovat určitou víru v Evropu, je skutečnost, že toto evropské dědictví poskytuje nejlepší kritické nástroje k analýze toho, co se v Evropě pokazilo, pokazilo. Nejde o nic jiného než o výzvu, abychom si představili, možná dokonce vymysleli - v přesném smyslu manifestovali - možnost Evropy, která by jednala globálním způsobem, který by nebyl zaměřen na Evropu.

Následuje čtení jeho manifestu Jeremym Fernandem - který předvádí čtení, při němž se snaží nikdy nezapomenout, že to, co se čte, je manifest, byl nazván, má název, je pojmenován, Evropský manifest. Názvy totiž pojmenovávají možnosti. A manifest je text a jako každý text přichází se svými zvláštnostmi, se svými inherentními specifiky: a v jeho případě je v popředí skutečnost, že se manifestuje, ukazuje, inscenuje ( theoria ).

Staví se na jeviště, přičemž si je plně vědom skutečnosti, že inscenuje sám sebe.

Proto s sebou vždy přináší také otázku, jaký je účinek manifestu, a vedle toho, jak se manifest čte?

Což neznamená, že čtení je pasivní a že ten, kdo čte, nemá s tím, co čte, nic společného. Jak nás totiž Paul de Man stále učí, ne že by akt čtení byl nevinný: to zdaleka ne. Je východiskem všeho zla; kdežto čtení nejenže zní ozvěnou prvotní otázky, zvoní potenciálně nezodpověditelnými otázkami, ale dost možná je hledáním, které se do nás neustále zapisuje.

Ani to není bez rizika. Neboť při pokusu věnovat se textu, při otevření se možnostem textu riskujeme možnost, že se zamilujeme, spolu se všemi potenciálními katastrofami, které to s sebou nese; to znamená, že svět už nebudeme vidět, že v něm budeme, že ho budeme vidět nikoli z perspektivy Jednoho, ale z perspektivy Dvou (Alain Badiou). Že při čtení člověk nejenže vyvolává určité potenciály textu a v textu, ale že se otevírá tomu, aby se text vepsal do něj samého, aby se projevil v něm samém.

A tam, kde existuje možnost, že pokus číst Evropu, i když se k ní snažíme být co nejkritičtější, i když si od ní udržujeme odstup, odstup od toho, co jsme pojmenovali Evropa, se při čtení otevíráme tomu, že jsme Evropou povoláni - vyvoláni přízraky Evropy, o které si možná ani nemyslíme, neuvědomujeme si, nepředstavujeme si, že ji čteme - že jsme Evropou formováni k tomu, abychom se stali Evropany, ať už to začíná znamenat cokoli...