Japonské objevování Evropy v letech 1720-1830

Recenze čtenářů

Kniha Donalda Keena „Japonské objevování Evropy“ zkoumá historické interakce Japonska s evropskými mocnostmi v době osvícenství a podrobně popisuje výzvy a dynamiku, kterým čelili první zastánci západního poznání. Vyprávění zdůrazňuje houževnatou snahu o poznání tváří v tvář politickému a kulturnímu konzervatismu a zároveň nabízí úctyhodný pohled na sebepojetí Japonska v globálním kontextu.

Kniha poskytuje vynikající podrobnosti a informativní obsah. Představuje uctivé a diferencované zkoumání vztahu Japonska k západní vzdělanosti a vyzdvihuje významné historické osobnosti, které se na něm podílely. Její hodnotu zvyšují vhledy do politického a kulturního kontextu doby, zejména pokud jde o pohled Japonska na ruskou hrozbu a vliv nizozemské vzdělanosti.

Knihu lze považovat za poněkud zastaralou, neboť byla napsána v polovině 60. let 20. století. Některým čtenářům mohou některé historické perspektivy ve srovnání s novějšími díly chybět v dobové aktuálnosti nebo hloubce.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Japanese Discovery of Europe, 1720-1830

Obsah knihy:

Jedná se o popis růstu a využití západní vzdělanosti v Japonsku v letech 1720 až 1830. Jedná se o data počátku oficiálního zájmu o západní vzdělanost a vyhoštění Siebolda ze země, což je první fáze krize, která mohla být vyřešena pouze otevřením země Západu.

Století a více zahrnuté těmito dvěma daty bylo nejdůležitějším obdobím japonských dějin, kdy intelektuálové, bouřící se proti izolaci své země, zoufale hledali vědomosti v zahraničí. Úžasná energie a nadšení lidí, jako byl Honda Tošiaki, umožnily velkolepé změny v Japonsku, které jsou až příliš často připisovány příjezdu komodora Perryho. Jako ústřední postavu si autor vybral Hondu Tošiakiho (1744-1821).

Stačí si přečíst stránku z jakéhokoli Hondova spisu, aby bylo zřejmé, že s ním člověk vstoupil do nové doby, do doby moderního Japonska. V jeho knihách najdeme nového ducha, neklidného, zvídavého a vnímavého. Je v něm úžas nad novými objevy, radost z rozšiřování obzorů.

Honda s jistým potěšením odhaloval, že Japonsko je koneckonců jen malý ostrov ve velkém světě. Japoncům, kteří si mysleli, že čínská civilizace je nepomíjivý starověk, prohlásil, že egyptská je o tisíce let starší a mnohem lepší. Zjistil, že svět je plný úžasných věcí, a trval na tom, aby je Japonsko využilo.

Honda se na Japonsko díval tak, jak si myslel, že by se na něj mohl dívat člověk ze Západu, a viděl věci, které je třeba změnit, strašlivé vyčerpání morálních a fyzických sil země. Vzniklo v něm přesvědčení, že Japonsko se musí stát jedním z velkých národů světa.