Druhý prostor: Nové básně

Recenze čtenářů

Druhý prostor Czeslawa Milosze je oslavován jako hluboká básnická sbírka, v níž se prolínají filozofické úvahy, autobiografické prvky a teologické postřehy a která je významným příspěvkem uznávaného básníka i v jeho pozdním věku. Čtenáři oceňují jeho přístupný a zároveň hluboký lyrický styl, který zkoumá témata víry, ztráty a lidské zkušenosti.

Mnozí recenzenti chválí Milosze za mistrovské využití jazyka a přístupnost poezie. Jeho schopnost vyjádřit složitá témata víry a pochybností ve čtenářích hluboce rezonuje a dává jim pocit osobního propojení s jeho dílem. Recenze si všímají krásy a hloubky jeho úvah o životě a spiritualitě a mnozí ji považují za poklad, ideální pro ty, kdo s poezií začínají nebo chtějí prozkoumat hluboké lidské zkušenosti.

Někteří čtenáři měli pocit, že autobiografický a reflexivní obsah je sice poutavý, ale občas ztrácí na sdělnosti nebo působivosti, když se převádí z Miloszových životních zkušeností na jejich. Několik z nich také zmínilo, že ačkoli je sbírka bohatá na detaily, může vyžadovat přemýšlivé zapojení kvůli své hutnosti a aluzivní povaze.

(na základě 10 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Second Space: New Poems

Obsah knihy:

Nejnovější sbírka nositele Nobelovy ceny Czeslawa Milosze Druhý prostor představuje novou etapu jedné z největších básnických poutí naší doby. Málokterý básník se pohybuje na území stáří tak dlouho a energicky jako Milosz, pro něhož je toto území místem otevření i uzavření, potvrzení i ztrát.

"Nedlouho, až s blížící se devadesátkou, / jsem cítil, jak se ve mně otevírají dveře a já vstupuji / do jasnosti časného rána," píše v "Pozdním zrání". Na jiném místě naříká nad ztrátou svého sžíravého zraku - "Mé podivuhodně rychlé oči, viděly jsi mnoho věcí, / země a města, ostrovy a oceány" -, aby pak objevil nové světlo, které se vymyká hranicím fyzického zraku: "Bez očí je můj pohled upřen na jeden jasný bod, / který se zvětšuje a pohlcuje mě.". Druhý prostor je typický širokou škálou hlasů, forem a témat, které zahrnuje.

Plynule přechází od dramatických monologů k teologickým traktátům, od filozofie a historie k epigramům, elegiím a metafyzickým meditacím.

Sjednocuje ji Miloszovo neustálé hledání pouta spojujícího věci tohoto světa s řádem "druhého prostoru", utvářeného nikoli nutností, ale milostí. Druhý prostor nás zve, abychom doprovázeli samozvaného "učedníka" na této neobyčejné cestě.

V "Pojednání o teologii" se Milosz nazývá "jednodenním mistrem". Je ovšem mnohem víc než to. Druhý prostor odhaluje umělce, který je nepřekonatelný jak ve své schopnosti čelit utrpení světa, tak ve své dychtivosti přijímat jeho radosti: "Slunce.

A nebe. A na nebi bílá oblaka. / Teprve teď na něj všechno volalo: Eurydika! / Jak budu žít bez tebe, má útěcho! / Ale byla tu vůně bylin, tiché bzučení včel, / a on usnul s tváří na sluncem prohřáté zemi.".