Zjevení Boží lásky

Recenze čtenářů

Spisy Juliany z Norwiche jsou oceňovány pro svůj duchovní vhled a krásnou prózu, i když jsou často považovány za náročné kvůli staré angličtině. Mnoho čtenářů považuje její mystické myšlenky o Boží lásce a povaze víry za inspirativní a podnětné, poskytující povzbuzení v těžkých chvílích. Obtížnost porozumění kvůli archaickému jazyku a nejednotnému překladu však může být překážkou pro plné docenění textu.

⬤ Hluboké duchovní vhledy a krásný, poetický jazyk.
⬤ Povzbuzuje čtenáře ve víře a poskytuje útěchu v těžkých chvílích.
⬤ Nabízí jedinečný pohled na Boží lásku a povahu duchovního vztahu.
⬤ Některá vydání přinášejí modernizovaný jazyk, který zachovává původní mystiku.

⬤ Psáno starou angličtinou, což některým čtenářům ztěžuje porozumění.
⬤ V některých vydáních chybí poznámky nebo moderní překlady.
⬤ Některá vydání mají drobné písmo, což ztěžuje fyzické čtení.
⬤ Nejednotné překlady pojmů mohou vést ke zmatkům.

(na základě 87 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Revelations of Divine Love

Obsah knihy:

"Zjevení božské lásky" od Juliany z Norwiche je první knihou, kterou v angličtině napsala žena. Toto dílo se však dnes nečte pro historickou zajímavost, ale pro Boha, kterého popisuje, a pro optimismus, který z ní vyzařuje; optimismus o to pozoruhodnější, že ho psala v prostředí, v němž se nacházela. Juliána žila v Norwichi v letech 1342-1416, ale Anglie 14. století měla daleko k legendární veselé staré Anglii. Byla to doba černé smrti, která Norwich zasáhla během jejího života nejméně třikrát. Bylo to také období sociálních nepokojů způsobených nedostatkem pracovních sil, vysokými daněmi a špatnou úrodou, které vedly k selskému povstání. O Juliánině životě je známo jen několik jistých faktů. Ale ve věku 30 let, kdy žila doma s matkou, se domnívala, že umírá s vážnou nemocí. V té době měla řadu vidění Ježíše. Po svém uzdravení je ve zkratce zaznamenala a o dvacet let později je jako kotvičník sepsala v delší podobě ve středoanglickém Chaucerově díle.

Optimismus je Juliáně vlastní a nejzřetelněji ho vyjadřují její slavná slova: "všechno bude dobré, všechno bude dobré a všelijaké věci budou dobré". Její budoucí naděje nespočívá v lidských silách, ale v Boží lásce. Je jisté, že padneme, ale ještě jistější je, že Bůh na nás nikdy nepřestane s láskou hledět a pomáhat nám zpátky na nohy.

Náš Bůh je zdvořilý Bůh, který se již před počátkem věků rozhodl, že nás přivede do nebeské blaženosti. Optimismus Juliániny teologie ostře kontrastoval s náboženským učením její doby, v němž bylo utrpení považováno za trest. Mniši a kněží učili, že problémy, kterým lidé čelí, jsou trestem rozhněvaného Boha. To mezi lidmi zanechalo všudypřítomný strach z hříchu, smrti a zatracení. Pro Juliánu však utrpení nebylo trestem, ale tajemstvím, které se skrývá ve větší pravdě Boží lásky. Bůh je náš stvořitel, náš strážce, náš milenec a naše radost; a všechno má svůj smysl, i když je nám nyní skryt. Utrpení není Juliánem vysvětleno, ale nabízí se jako něco, co je vlastní našemu konečnému požehnání; zatímco hřích je nutný, aby nám přinesl sebeuvědomění a pokoru. Hřích nevyžaduje odpuštění, protože je součástí životního procesu učení. A Juliána dále posouvala ortodoxii své doby ženskými obrazy Boha, což se projevuje v jejím opakovaném popisu Krista jako naší matky. Právě v 16. zjevení dostává Juliána smysl všeho předchozího. Jak píše: "Chceš se dozvědět, jaký smysl má Pán v této věci? Naučte se to dobře: jeho smyslem byla láska. Kdo ti ho ukázal? Láska. Co ti ukázal? Lásku. Proč ji ukázal? Z lásky. Držte se jí a naučíte se a poznáte více. Ale nikdy se tam nedozvíš a nenaučíš nic jiného.".