Prires et penses chrtiennes

Obsah knihy:

„... Pane, smiluj se nad křesťanem, který pochybuje, nad nevěřícím, který by rád uvěřil, nad předchůdcem života, který se vydává na cestu sám, v noci, pod oblohou, kterou už neosvětlují útěšné lucerny staré naděje.

To je výkřik smutku ubohé opuštěné já, která se jakýmsi instinktivním pohybem obrací k nebi, protože zakusila, že na zemi pro ni není milosrdenství ani soucit. Již ve Vau-l'eau Folantin uprostřed svého trápení poznamenal, že šťastní jsou ti, kdo přijímají všechny zkoušky, všechna utrpení, všechny strasti přítomného života jako pomíjivý důkaz.

Vyjadřoval však, aniž by se nad tím pozastavoval, velmi neurčitou lítost nad tím, že nemá víru; a je-li zajímavé vědět, že Huysmans před svým obrácením bloudil kolem kostela a rád by měl sílu překročit práh, aby unikl utrpení, které ho tísnilo; je důležité mít na paměti tuto skutečnost notoricky nejistého člověka, který prosí Boha, aby se nad ním smiloval. Samotná forma jeho modlitby značí jeho touhu nebojovat už v místech, kde žije; je to přímé konstatování, vzlyk bolesti, zoufalý pláč ztraceného dítěte, které předhazuje jméno své matky psům...“.