Příběhy života a smrti

Původní název:

Stories of Life and Death

Obsah knihy:

Více než sto vinět v Příbězích života a smrti vytváří strhující obrazy autorových oblíbených témat: zamilovaných žen, dětí vyrovnávajících se s tragédií, excentriků, emocí soucitu, hořkosti, závisti a touhy.

Seznamte se s Merceditou Saro, plachou, dokonale upravenou žebračkou - dítětem místního opilce, kterou Jiménez miluje, chrání a léčí sladkostmi, které jí otec zakázal. A Maxem, „modrým dítětem“, západoindickým chlapcem, který cestuje na stejné lodi jako Jimínéz, aby žil u příbuzných v Jižní Americe, a který si pokrývá černou tvář bílým pudrem, „aby vypadal bělejší před mými bratry“. Uvidíte zamilovanou ženu, „bílou něžnou, bravurní, poddajnou, jemnou.“ A drobný sluneční paprsek probouzející dítě, kterému se „v očích otevřela kouzelná a rozkvetlá zahrada, jež ho drží v očarování“. Pocítíte smutek nad smrtí vesnické dívky, soucit s matkou námořníka ztraceného na moři a soucit s rozzlobeným mužem, který se poprvé opil.

Autor vytváří impresionistickou krajinu s jemnými nuancemi světla a stínu a ponechává dráždivé nejasnosti k rozřešení pouze v oku pozorovatele.

„Jak by se dalo usuzovat z názvu tohoto díla, Jimínézovy prózy a básnické postřehy o okolním světě, s nimiž jsme se již setkali v knize Platero a já, nabývají v této další sbírce poněkud temnějšího, transcendentnějšího zabarvení. Zmizelo jednotící téma potulného člověka a osla a fyzických hranic času a prostoru. Jiménez zde nechává své básnické vidění rozlétnout se široko daleko, destiluje a koncentruje své umění do miniaturních náčrtů tak rozdílných postav, jako jsou žebračka, sběrač hroznů, starý kanárek a dokonce i samotný měsíc. Tento překlad je doplněn vědeckým úvodem překladatele a skvěle vystihuje čistou lyrickou krásu Jimínova psaní. „ -British Bulletin of Publications