Pevnost Evropa? Jak technologie automatizovaného rozpoznávání obličejů podkopává lidská práva

Původní název:

Fortress Europe? How Automated Facial Recognition Technology Undermines Human Rights

Obsah knihy:

Seminární práce z roku 2020 z předmětu Politika - Mezinárodní politika - Region: University of Twente, jazyk: angličtina - Západní Evropa, známka: 2,0: Cílem této práce je zjistit, do jaké míry je strategie EU pro zabezpečení hranic v souladu s nadřazeností lidských práv a jaký dopad mají opatření evropské migrační politiky na legitimitu EU. Za účelem zodpovězení této otázky byl proveden systematický přehled literatury na základě Schmidtova (2013) členění legitimity na vstupní, výstupní a průchozí a s přihlédnutím ke konceptu lidských práv EU.

Vstupní legitimita byla zkoumána v kontextu správy hranic schengenského hraničního režimu, výstupní legitimita byla posuzována v kontextu politik EUROSUR, zejména využívání AFRT na hranicích a systému rozdělování uprchlíků podle Dublinské úmluvy. Výstupní legitimita byla analyzována s ohledem na kritérium odpovědnosti v rámci privatizace správy hranic. Zkoumání těchto aspektů ukázalo, že migrační politika EU je značně rozporuplná a má nedostatky ve všech oblastech legitimity.

Neexistují jednotné způsoby jednání, zájmy národních států zůstávají dominantní, politika je v rozporu s lidskými právy, není jasné, kdo je za určitá opatření odpovědný. Na základě získaných poznatků bylo vypracováno pět doporučení pro Komisi EU, která by měla přispět ke zvládnutí této krize.

Od zavedení Schengenské dohody v roce 1985 se úkol ochrany hranic přesunul z národních hranic na vnější evropské hranice. Přestože tato dohoda vedla k větší evropské integraci a do jisté míry i ke společné evropské identitě, názory na to, jak se vypořádat s lidmi mimo schengenské hranice, se rozcházejí.

S rostoucími migračními toky směřujícími do Evropy od syrského konfliktu v roce 2011 a následnou politikou EU.