Nicota a touha: Filozofická antifonie

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Nothingness and Desire: A Philosophical Antiphony

Obsah knihy:

Šest přednášek, které tvoří tuto knihu, bylo předneseno v březnu 2011 na London University's School of Oriental and Asian Studies jako Jordan Lectures on Comparative Religion. Točí se kolem průsečíku dvou myšlenek, nicoty a touhy, které se vztahují k novému zkoumání otázek sebe sama, Boha, morálky, vlastnictví a filosofického rozdělení mezi Východem a Západem.

Heisig se nesnaží harmonizovat východní a západní filozofii do jediného sboru, nýbrž se věnuje tomu, co nazývá "filozofickou antifonií". Prostřednictvím jednoduchého volání a odpovědi několika reprezentativních hlasů se Heisig snaží spojit sbor na obou stranách antifonie a propojit dané otázky s širšími problémy, které tlačí na lidské společenství. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že problémy, jako je technologická devastace přírody, zmenšování volené vlády prostřednictvím rozšiřujících se pravomocí finančních institucí a vyvlastňování alternativních kultur zdraví a vzdělání, se volně šíří tradičními civilizacemi po celém světě, náboženské a filozofické odpovědi si již nemohou dovolit zůstat teritoriální v pohledu. Ačkoli přednášky často zdůrazňují význam praxe, jejich hlavní starostí je jasnější vidění věcí života. Heisig vysvětluje:

"Tím nemyslím jen to, že se pozorněji dívám na předměty, které se mi denně dostávají do zorného pole, ale že je vnímám jako zrcadla, v nichž se zrcadlím. Věci mi neodhalují jen části světa, ale vypovídají mi také něco o tom, jak vidím to, co vidím, a kdo je ten, kdo vidí. Abych mohl naslouchat tomu, co mi věci říkají, musím se zbavit zvyku myslet jednoduše tak, že jsem to já, kdo v sobě zrcadlí okolní svět, a zpracovávat to, co jsem zachytil, abych se mohl vydat na cestu životem. Teprve až tento zvyk zlomím, budu schopen začít vidět skrze odrazy, seškrábat ze zrcadla takříkajíc tain, aby se stalo oknem k věcem života takovým, jaké jsou, a na skle zůstal jen bledý odraz mě samotného. Všechno, co je vidět skrze zrcadlo, včetně mě samotného, se stává obrazem, na němž se podepsala realita. To je, jak jsem přesvědčen, nejbližší základ pro rozumné myšlení a jednání co nejvěrnější životu.".