Klasikové znovu a znovu

Recenze čtenářů

Kniha je velmi oceňována pro svou pronikavou analýzu klasické literatury a moudrost, kterou předává o západním dědictví. Čtenáři ji považují za inspirativní, motivuje je k prozkoumání svých literárních kořenů a k tomu, aby se zabývali klasickými díly. Přes určité neshody v konkrétních literárních hodnoceních je kniha považována za cennou jak pro svůj obsah, tak pro kvalitu psaní.

Nabízí nové pohledy na klasickou literaturu, inspiruje čtenáře k poznávání a oceňování jejich literárního dědictví, dobře napsaná, rychle se čte, skvělý stav a včasné dodání.

Někteří čtenáři nesouhlasí s některými literárními hodnoceními autora, např. s hodnocením „The Compleat Angler“ jako uspávajícího.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Classics Revisited

Obsah knihy:

Básník, překladatel, esejista a vášnivý čtenář - Kenneth Rexroth byl všežravec na poli literatury. Stručné, zářivé eseje v knize Classics Revisited pojednávají o šedesáti klíčových knihách, které jsou pro Rexrotha „základními dokumenty v dějinách imaginace“.

Tyto texty (každý o délce asi pěti stran), od Eposu o Gilgamešovi po Huckleberryho Finna, původně vyšly v Saturday Review. Rexrothův jednoduchý, široce rozkročený styl je charakteristický tím, že Revidovaná klasika předkládá složité myšlenky jednoduchým jazykem a dodává jim energii tím, že autor mluví se čtenářem z očí do očí. Rexroth je pružný, doma v několika jazycích, není vázán Východem ani Západem; hbitě přeskakuje od Homéra k Mahábháratě, od Lady Murasaki ke Stendhalovi.

Teprve když se na chvíli zastavíme, všimneme si jeho zvláštní náklonnosti: ke Casanovovi, Izáku Waltonovi, Macbethovi, islandským ságám, klasické japonské poezii. Četl všechno.

Ve Sternovi vidí stopy Buddhy, ve Fieldingovi náznaky Konfucia. „Život možná není optimistický,“ tvrdí Rexroth v úvodu, “ale rozhodně je komický a největší literatura představuje člověka ve dvou konvenčních maskách; v úsměvných a plačících tvářích, které zdobí divadelní proscénia.

Jaká tvář se skrývá za maskou? Jen lidská tvář - vaše nebo moje. To je ironie toho všeho - ironie, která odlišuje velkou literaturu - všechno je to tak obyčejné.“.