Božská mimesis

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 5 hlasů.

Původní název:

The Divine Mimesis

Obsah knihy:

Božská mimeze, Pasoliniho imitace prvních kantos Pekla, napsaná v letech 1963-1967, je sžíravou kritikou italské společnosti a inteligence 60. let. Je to také sebekritika autora knihy Popel Gramsciho (1957), který viděl, že občanský svět evokovaný touto knihou naprosto mizí z dohledu. V polovině šedesátých let Pasolini teoretizoval, že italský jazyk obětoval svou konotativní expresivitu ve prospěch denunciovaného technologického jazyka čisté komunikace. V této souvislosti projektuje „přepis“ Dantovy Komedie, v níž dvě historická ztělesnění samotného Pasoliniho zaujímají role poutníka a průvodce na jejich cestě podsvětím. Toto vyprávění, hustě prokládané poetickými a filologickými narážkami a osvětlené paralelním textem fotografií, které konfrontují svět italských literátů s prostou realitou italského venkova, Pasolini zkrátil několik let předtím, než jej poslal svému nakladateli, několik měsíců před svou vraždou v roce 1975. Přesto mnoho Pasoliniho projektů mělo prozatímní podobu „poznámek k...“, které by mohly být dílem, jako například Sopralluoghi in Palestina (Průzkum míst v Palestině), Appunti per una Oresteiade africana (Poznámky k africké Oresteii) a Appunti per un film sull'India (Poznámky k filmu o Indii).

Božská mimésis je s těmito filmovými díly spřízněna, neboť sám Pasolini ji označil za „kompletní“, i když ještě v částečné podobě. Napsal ji ve zlomovém období svého života, kdy zápasil se svými básnickými „démony“, a skutečným těžištěm Pasoliniho dantovského projektu je potenciál poezie učit a zkoumat, eticky i esteticky, skutečnost. „Chtěl jsem vytvořit něco vroucího a magmatického,“ prohlásil Pasolini, “i když v próze.“ V tomto prvním anglickém překladu Pasoliniho La divina mimesis nabízí italista Thomas E. Peterson historické, lingvistické a kulturní analýzy, jejichž cílem je rozšířit diskurz o záhadném autorovi, kterého mnozí považují za největšího italského básníka po Montaleovi. Vydalo nakladatelství Contra Mundum Press rok před 40. výročím Pasoliniho úmrtí.

V dějinách poezie dvacátého století není kromě Pasoliniho jiného básníka, který by houževnatěji vyslýchal své vlastní „já“, vytrvaleji ho kontemploval, obdivoval, zkoumal, analyzoval a pitval, aby pak světu ukázal jeho trpící vnitřnosti, jak prosí o pochopení, náklonnost a soucit. - Giorgio B rberi Squarotti *.