Původní název:
Aleksei Stepanovich Khomyakov
Obsah knihy:
1. překlad z ruštiny: "Alexej Stěpanovič Chomjakov" je pronikavá kniha z pera významného ruského náboženského filozofa Nikolaje Berďajeva (1874-1948) z roku 1912. Pod heslem "Chomjakov a my" se kniha podrobně a s rozsáhlými citacemi zabývá detaily Chomjakovova života a myšlení.
Kniha přináší řadu ironií. A. S. Chomjakov byl ústřední intelektuální postavou v rámci proudu klasického slavjanofilství, který je pro studenty ruského myšlení obvykle glosován jako konzervativní obhajoba zaostalosti starého ruského životního stylu; Chomjakovův pohled na Evropu jako na "zemi svatých divů" však tuto kalvárii rozmetává. Je to spíše Evropa, která se má hluboce angažovat v souladu s ruskou národní psychikou, nikoliv pouze papouškovat Západ. Chomjakov tak přepracoval Hegela a Schellinga do filozofie "konkrétního idealismu" založené na "integrální celistvosti života".
Slavjanofilové podporovali ruskou samovládu, ale Chomjakov byl carskými funkcionáři považován za "nebezpečného člověka". Autokracii založil Chomjakov na historické události, kdy si ruský lid pokojně a ve shodě zvolil Michaila Romanova a jeho potomky, aby "převzali břímě vlády". V tom byla "jedovatá pilulka". Chomjakov byl horlivým stoupencem pravoslavné církve, ale jeho teologické spisy nesměly být vydávány a musely být tištěny v zahraničí, ve francouzštině.
Svoboda, autentická svoboda byla základním principem slavjanofilského konzervatismu, což je činilo neslučitelnými pro zaměstnávání byrokracií, kterou nesnášeli. Chomjakov rozeznával v dějinách dva protichůdné tvůrčí typy: jeden, ve fetišistické magičnosti mysli orientovaný na nutnost a vnější věcnost, masivní díla z neživých němých kamenů; druhý, odrážející vnitřní svobodu a tekutou plasticitu života zakotvenou v lidském slově a vědomí jedinečnosti "člověka".
Pravoslavná církev byla ústředním motivem slavjanofilského myšlení. Vnitřní podstatu církve viděl Chomjakov v tom, že se skládá z "lásky a svobody". Proti papežským nárokům postavil koncept sobornosti, vizi pravé katolicity založené na společenství, která není založena na síle a slepé poslušnosti, ale na autentické lásce a svobodě, jakou musí být každé skutečné společenství.
Berďajev kritizuje Chomjakova v různých bodech: spoléhání se na statický a zastaralý životní styl, jejich apokalyptickou hluchotu k imperativu "přijď království tvé" modlitby "Otče náš", necitlivost k mystické dynamice svátostí a mystice obecně a slepé nepřátelství k náboženskému dědictví římského katolicismu a románských národů, kromě otázky papežství. V Berďajevovi však silně rezonují jeho již existující základní motivy osoby, svobody, tvořivosti, ducha, které jsou v zárodečné podobě patrné i v myšlení Chomjakovově. To vše činí z Chomjakova revolucionáře ducha pod konzervativním pláštíkem. Zvláštní paradox zcela ironický To v duchu odráží i slavný výrok svatého Alexandra Něvského: "Ne v moci je Bůh, ale v pravdě".
Jedná se o první vydání Berďajevovy knihy "Alexej Stěpanovič Chomjakov" z roku 1912 v anglickém překladu. Představuje další dosud nedostupné dílo v rámci naší pokračující řady snah o překlady základních textů ruské náboženské filosofie pod hlavičkou "frsj Publications".
