Dny ubíhaly a Angelova pomsta stále hořela.
Scrope se nikdy nesetkal se svým osudem na krátké odbočce jedné ze soumračných římských ulic, kterou přicházel přesně každý večer v jedenáct hodin. Přemýšlel jsem, jestli náš zádumčivý přítel už vyčerpal zlověstnou sílu povahy, která byla zformována k lenivé spokojenosti.
Doufal jsem, že ano, ale mýlil jsem se. Jednou odpoledne jsme se šli projít, ----dámy, Scrope a já, ----v půvabné vile Borghese, a abychom unikli chřestění módního světa a jeho rozptýlení, zatoulali jsme se do nefrekventovaného kouta, kde stará plesnivá zeď, štíhlé černé cypřiše a nepokosená tráva vytvářely pod nádhernou římskou oblohou ten nejharmoničtější obraz.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)