Žena musí milovat

Recenze čtenářů

Kniha vzbudila u čtenářů smíšené reakce, někteří ji považovali za zábavnou, jiným vadila její témata a líčení vztahů. Kniha je považována za klasické dílo pulp fiction své doby, v němž Lawrence Block předvedl své vypravěčské umění.

Poutavý a zábavný, odrážející klasickou pulpovou literaturu, zručné psaní Lawrence Blocka, nostalgický pro fanoušky žánru a příběh o ztrátě a obnově postav.

Obsahuje znepokojivá témata, zejména v oblasti souhlasu a vztahů, která mohou podle moderních měřítek působit zastarale nebo problematicky; konkrétní setkání mohou být vnímána jako přehlížení závažných otázek, jako je trauma.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A Woman Must Love

Obsah knihy:

Od autora:

Od roku 1960, kdy ji Midwood vydal, nebyla tato kniha nikdy znovu vydána. V důsledku toho jsem si ji právě přečetl poprvé od doby, kdy jsem ji před nějakými 57 lety napsal.

Vzpomínám si na okolnosti jejího psaní. Bydlel jsem v Buffalu na Starin Avenue 422, v domě, kde jsem vyrůstal. Kromě psaní jsem byl spolumajitelem kavárny a nealkoholického nočního klubu The Jazz Center. (Hostili jsme několik slušných hudebníků. Trumpetista Sammy Noto, který odešel z kapely Stana Kentona, protože se mu nelíbilo žít na cestách, vedl jedno kombo, které u nás často hrálo. Další kapelu vedl chlápek, který se střídavě jmenoval Tommy Green, Tommy Mundy a Ahmed Khan.

Jeho specialitou byla bonga a kecy, ale pracovalo pro něj několik dobrých muzikantů. Jednou pozdě večer přišel Percy Heath z Modern Jazz Quartet, sedl si k našim klukům a zahrál dvacetiminutové basové sólo, které bych si přál slyšet znovu. Ta část byla pěkná, ale nikdy jsme z toho podniku nevytáhli ani cent. Když jsem prodal svůj podíl svému partnerovi, starému trockistovi jménem Frank St. George, udělal z muzikantů společníky, aby jim nemusel platit. Poté, co byl nucen zavřít, udělal Frank vynikající kariéru jako buffalský restauratér. )

Vidíte, tolik si pamatuji. A vzpomínám si na svůj tehdejší spisovatelský rozvrh. Byl jsem v klubu nebo venku ve městě s nešťastnou mladou ženou, která se měla stát první paní Blockovou. Pak jsem se vrátil domů a dal si šálek kávy se svou matkou, která byla noční sova, než šla kolem půlnoci spát. Pak jsem psal až do svítání, kdy jsem snídal se svým brzy vstávajícím otcem. A pak jsem si šel lehnout a spal, dokud nebyl čas vstát a udělat to znovu.

Co se týče samotného románu ŽENA MUSÍ MILOVAT, nemohu říct, že bych si toho moc zapamatovala. Děj se odehrává v Buffalu, přesně v té čtvrti, ve které byl napsán, a to jsem si o knize nevybavila, dokud jsem si ji nepřečetla na Kindlu. Matně jsem si vzpomínala, že existuje kniha, v níž jsem všem postavám dala jako příjmení anglická a irská hrabství, a zdá se, že to je právě tato kniha. Kromě těchto dvou prvků jsem si připadal jako ten stařík v centru pro seniory, který se každý den setkává s novými lidmi.

Překvapilo mě, že jsem nečetla ani tak erotickou hříčku, jakou knihy z Midwoodu a Nočního stolku obvykle bývají, jako spíš vyloženě romantický román. Barbara, mladá vdova, se zařekla, že bude věrná památce svého manžela (i když si přál něco jiného). Dvoří se jí, zažije pár dobrodružství a v knize se objeví i jisté množství takových či onakých spojek, ale zatraceně je to román a já se musím divit, jak jsem k jeho napsání přišla.

Asi o rok později zemřel můj vlastní otec - náhle, na aneurysma aorty. V následujících letech jsem si možná prošel nějakým hamletovsko-edipovským svinstvem, když se moje matka vrátila k randění, i když si moc nevzpomínám na rozporuplné pocity. Ale ta kniha byla mnohem dřív a odkud se ten příběh vzal, netuším.

No, to je jedno. Doufám, že si v Barbařině příběhu najdete něco, co se vám bude líbit - v neposlední řadě obálku od Paula Radera. Ještě dlouho poté, co jsem zapomněl na slova, která jsem napsal, jsem si vzpomněl na ty živé pastely.