69 Barrow Street

Recenze čtenářů

Děj knihy se odehrává v Greenwich Village v 60. letech 20. století a sleduje složité vztahy mezi hlavními postavami, přičemž se zaměřuje na témata sexuality, kontroly a citových zmatků. Kritici oceňují barvité líčení New Yorku a citovou hloubku postav, ale někteří považují děj za slabý a první kapitolu za odbytou.

Spisovatelé chválí živé popisy New Yorku, ovládání emocí, zajímavé postavy a poutavé vykreslení bohémského životního stylu té doby. Někteří čtenáři ji považují za fascinující studii vztahů a sexuality.

Mnozí recenzenti zmiňují explicitní sexuální obsah knihy a označují ji za poněkud málo hloubavou. Někteří ji považují za zklamání v porovnání s jinými Blockovými díly, přičemž jeden z nich uvedl, že působí jako „porno v rouše beránčím“, a dalšímu připadala opakující se.

(na základě 12 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Od autora:

V New Yorku jsem byl poprvé s otcem v roce 1948, ale ve městě jsem skutečně žil až v létě 1956. Dokončil jsem první ročník na Antioch College a od srpna do října jsem měl pracovat v podatelně Pines Publications na Východní 40. ulici. (Měli řadu brožovaných knih - Popular Library - a řadu časopisů, od přežívajících pulpových jako Ranch Romances až po filmové časopisy a napodobeninu Readers Digest. ) Domluvil jsem si ubytování s dalšími dvěma Antiochijci, Paulem Grillem a Fredem Anliotem, a první týden jsme strávili v horním patře na 147 W 14th, druhý v přízemí na 108 W 12th (ta budova už není) a pak jsme si našli jednopokojový byt v prvním patře na 54 Barrow Street, kde jsme zůstali do října, než jsme ho předali dalšímu kontingentu Antiochie. Byl to nádherný byt na skvělém místě a nějakou dobu se v něm v neděli večer scházeli folkoví zpěváci poté, co zpívání na Washington Square na noc skončilo. (Pak dav přerostl tento prostor a přestěhoval se k někomu do podkroví na Spring Street. ) V kuchyni na Barrow Street 54 jsem napsal první povídku, kterou jsem kdy prodal a která vyšla v časopise Manhunt pod názvem You Can't Lose.

O rok později jsem byl zpátky v New Yorku.

Našla jsem si práci redaktorky v literární agentuře a zalíbila se mi natolik, že jsem kvůli ní opustila školu. Sdílel jsem byt v hotelu Alexandria na Západní 103. ulici s Bobem Aronsonem, dokud ho neodvedla armáda, a pak mi hotel dovolil přestěhovat se do jednolůžkového pokoje o několik pater níž. Zatímco jsem bydlel na 103. ulici, většinu času jsem trávil ve Village.

Na podzim 1958 jsem se vrátil na Antiochii a věnoval se spíše psaní než práci ve třídě. Už v literární agentuře jsem začal prodávat povídky do časopisů a po odchodu jsem začal psát romány, které Harry Shorten ochotně vydával ve svém novém podniku Midwood Tower Books. Po knihách CARLA a A STRANGE KIND OF LIVE byla moje třetí kniha pro Harryho 69 BARROW STREET.

Měl jsem představu románu, který by se odehrával ve více obydlích - v tomto případě ve vesnickém paneláku - a jehož postavy by spolu komunikovaly a žily své životy. Jedním ze vzorů by mohl být román 79 PARK AVENUE, rané dílo Harolda Robbinse, kdy Kámen pro DANNYHO FISHERA umožnil světu brát ho vážně jako autora americké realistické fikce. (Pak napsal THE CARPETBAGGERS, a tím to skončilo. ) Rozhodl jsem se - šťouch, mrk, mrk - že 69 BARROW STREET bude vhodně sugestivní název.

Ježíši, 54 Barrow Street. Fred Alliot a Bob Aronson, které jsem v průběhu let tu a tam potkával, jsou už pryč. S Paulem Grillem jsme ztratili kontakt před více než padesáti lety...

Po letech jsem zjistil, že 69 PARK AVENUE byl původní název Harolda Robbinse. Nakladatelé ho přinutili, aby ho změnil. Moji nakladatelé takové zábrany neměli, a tak 69 BARROW STREET bylo a zůstane. A nyní je kniha opět v tisku a opět ji zdobí nádherná obálka Paula Radera.