Hodnocení:
Kniha je překladem poezie Anny Achmatovové z pera D. M. Thomase, který je dobře hodnocen pro svou lyričnost a citovou hloubku a nabízí čtenářům bohaté seznámení s básnířčiným dílem. Mnozí oceňují krásu překladu a jímavá témata Achmatovové poezie, někteří kritici však zpochybňují zásluhy jejího díla ve srovnání se současnými básníky a naznačují, že uznání může být ovlivněno spíše historickým kontextem než samotnou poezií.
Klady:⬤ Vynikající překlad zachycující plynulost a hudebnost originálních básní
⬤ nabízí hluboký vhled do citových a historických témat Achmatovové
⬤ vychází v krásně vypraveném vydání s ilustracemi
⬤ vysoce hodnocenými znalci její poezie.
⬤ Některé kritiky na téma, zda se uznání díla Achmatovové nezakládá spíše na jejím životním příběhu než na samotné poezii
⬤ některým překladům může chybět nuance původního jazyka
⬤ vnímány jako poněkud pochmurný tón.
(na základě 8 hodnocení čtenářů)
Selected Poems
Obsáhlé vydání díla největší ruské moderní básnířky Anny Achmatovové (1899-1966) obsahuje kompletní texty jejích hlavních děl Rekviem, připomínající všechny Stalinovy oběti, a Báseň bez hrdiny. Achmatovová vydala svou první básnickou sbírku v roce 1912 a v témže roce založila se svým manželem, básníkem Gumiljovem, hnutí akmeistů.
Její intenzivní, velmi osobní milostná lyrika byla později napadána jako protirevoluční a v roce 1925 byla její poezie zakázána. Gumilev byl v roce 1921 zastřelen za údajnou účast na protibolševickém spiknutí a v následujících letech teroru za Stalina byla Achmatovová za svou tvorbu pronásledována spolu s kolegy básníky Mandelštamem, který zemřel v lágru, a Cvetajevovou, která spáchala sebevraždu. Během války mohla některá díla publikovat, ale v roce 1946 se opět stala terčem útoků, tentokrát ze strany Ždanova, který ji spolu s Pasternakem a dalšími odsoudil za snahu "otrávit mysl" sovětské mládeže.
Jednalo se o útoky na její publikované dílo. To, co psala - ale nemohla publikovat -, bylo mnohem nebezpečnější.
Vstoupila totiž do let mlčení. Zatímco bojovala za propuštění svého syna z vězení, psala svou největší poezii: cyklus Requiem, který připomíná všechny Stalinovy oběti, a Báseň bez hrdiny, kterou začala psát v roce 1940 a na níž pracovala přes dvacet let. Všechno, co napsala, si uložila do paměti.
Její básně si zapamatovalo i několik důvěrných přátel, mimo jiné vdova po Mandelštamovi Naděžda. Nic si nezapisovala, a tak přežila, svědomí lidu, ta, která udržovala při životě "velké ruské slovo".
