Umění jako sociální systém

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují hloubku a komplexnost Luhmannova díla a zdůrazňují jeho hlubokou analýzu společenských systémů, zejména umění. Čtenáři oceňují jeho schopnost vyvolat hluboké zamyšlení a reflexi moderní společnosti, zároveň však upozorňují na jeho náročnost a možné problémy s přístupností.

⬤ Hluboký a podnětný obsah, který vybízí k pomalému čtení a přemýšlení.
⬤ Ohromující rozsah a šíře analýzy společenských systémů.
⬤ Zabývá se složitými myšlenkami o umění a společnosti a vybízí čtenáře, aby přehodnotili své chápání těchto pojmů.

⬤ Složitost textu může být pro některé čtenáře ohromující.
⬤ Některé aspekty Luhmannových teorií, jako je koncept autopoiesis a oddělení psychických a sociálních systémů, se mohou zdát chybné nebo problematické.
⬤ Náročnost textu by mohla omezit jeho přístupnost širšímu publiku.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Art as a Social System

Obsah knihy:

Jedná se o definitivní analýzu umění jako sociálního a percepčního systému od předního německého sociálního teoretika konce dvacátého století. Představuje nejen důležitý intelektuální krok v diskusích o umění - svou přísností a tím, že si osvěžujícím způsobem stanovil úkol vytvořit soubor rozlišení pro určení toho, co se považuje za umění, který by mohl platit pro ty, kdo umělecká díla vytvářejí, i pro ty, kdo je přijímají -, ale představuje také významný pokrok v teorii systémů.

Luhmann se vrací k pojetí estetiky v osmnáctém století, které se týkalo poznání smyslů, a vychází z myšlenky, že veškeré umění, včetně literatury, má své kořeny ve vnímání. Trvá na radikální nesouměřitelnosti psychických systémů (vnímání) a sociálních systémů (komunikace). Umění je zvláštním druhem komunikace, který místo jazyka používá vjemy. Působí na hranici mezi sociálním systémem a vědomím způsobem, který hluboce dráždí komunikaci a zároveň zůstává přísně vnitřní pro sociální systém.

V sedmi hutně argumentovaných kapitolách Luhmann tuto základní premisu podrobně historicky a empiricky rozvádí. Každá kapitola je zarámována obecným problémem statusu umění jako sociálního systému a v synchronní i diachronní dimenzi rozpracovává konkrétní aspekt tohoto problému. Uvažování o umění v kontextu teorie pozorování druhého řádu vede k rekonceptualizaci estetické formy. Zbývající kapitoly se zabývají otázkou kódu systému, jeho funkcí a vývojem a končí analýzou sebepopisu.

Kniha Umění jako sociální systém čerpá z rozsáhlého vědeckého materiálu, v němž se spojují výsledky tří desetiletí výzkumu v oblasti sociálních věd, fenomenologie, evoluční biologie, kybernetiky a teorie informace s důvěrnou znalostí dějin umění, literatury, estetiky a současné literární teorie. V knize se rovněž objevují prakticky všichni významní teoretici umění a estetiky od Baumgartena po Derridu.