Realita masmédií

Recenze čtenářů

Niklas Luhmann ve své knize Realita masmédií zkoumá komplexní roli masmédií v moderní společnosti a zaměřuje se na jejich sebereplikující se systémy a jejich funkci při utváření vnímání. Kniha nabízí osobitý pohled na to, jak masmédia konstruují realitu, a nikoliv ji pouze odrážejí, spolu s vhledem do dynamiky zpravodajství, reklamy a zábavy jako subsystémů společnosti.

Kniha vyniká tím, že je přístupným úvodem do Luhmannových teorií, který činí složité myšlenky srozumitelnějšími. Poskytuje cenné poznatky o úloze masmédií a jejich vnitřních mechanismech a podporuje hlubší pochopení toho, jak probíhá komunikace a zpracování informací ve společnosti. Čtenáři oceňují provokativnost Luhmannových argumentů a interdisciplinaritu vetkanou do textu, která propojuje sociologii s kybernetikou a dalšími obory.

Několik čtenářů se zmiňuje o teoretické hutnosti a složitosti Luhmannova textu, což naznačuje, že pro ty, kteří jeho myšlenky neznají, může být náročný. Někteří kritici upozorňují, že Luhmannovy názory mohou být vnímány jako příliš cynické nebo odmítající lidskou aktivitu v mediálních systémech a kritika zpravodajství může vyznít tvrdě. Kromě toho se objevují odkazy na to, že jiné práce nejsou k dispozici, což omezuje přístup k rozšířenému studiu.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Reality of the Mass Media

Obsah knihy:

V knize Realita masmédií Luhmann rozšiřuje svou teorii sociálních systémů, kterou ve svých dřívějších pracích aplikoval na ekonomiku, politický systém, umění, náboženství, přírodní vědy a právo, o zkoumání role masmédií při vytváření sociální reality.

Luhmann tvrdí, že systém masmédií je souborem rekurzivních, autoreferenčních komunikačních programů, jejichž funkce nejsou určovány vnějšími hodnotami pravdivosti, objektivity nebo poznání, ani specifickými společenskými zájmy nebo politickými direktivami. Tvrdí spíše, že systém masmédií je regulován vnitřním kódem informace/neinformace, který systému umožňuje vybírat informace (zprávy) z vlastního prostředí a tyto informace sdělovat v souladu s vlastními reflexivními kritérii.

Navzdory své sebereferenčnosti označuje Luhmann masmédia za jeden z klíčových kognitivních systémů moderní společnosti, jehož prostřednictvím si společnost vytváří iluzi vlastní reality. Realita masmédií podle něj umožňuje společnosti zpracovávat informace, aniž by destabilizovala sociální role nebo přetěžovala sociální aktéry. Vytváří široký rezervoár (paměť) možností pro budoucí koordinaci jednání a poskytuje parametry pro stabilizaci politické reprodukce společnosti, neboť vytváří kontinuální sebepopis světa, podle něhož se moderní společnost může orientovat.

Luhmann ve své diskusi o masových médiích rozvíjí teorii komunikace, v níž komunikace není chápána jako akt určitého vědomí ani jako médium integrativních společenských norem, ale pouze jako technické kódy, jejichž prostřednictvím se systémové operace uspořádávají a zvěčňují.