Observations on Modernity
Tento soubor pěti esejů nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího německého sociálního myslitele spojuje Luhmannovu sociální teorii s otázkou "Co je moderního na modernitě?". " a ukazuje původ a kontext jeho teorie.
V úvodním eseji "Modernita v současné společnosti" Luhmann rozvíjí tezi, že moderní epistemologickou situaci lze chápat jako důsledek radikální změny společenských makrostruktur, kterou nazývá "sociální diferenciace", čímž označuje střetávání a interakci mezi rostoucím počtem společenských subsystémů bez jakékoli hierarchické struktury. "Evropská racionalita" definuje racionalitu jako schopnost vnímat rozdíly mezi systémy a jejich okolím jako jednotu. Luhmann tvrdí, že ve světě charakterizovaném kontingencí má racionalita tendenci koexistovat s imaginací, což je pohled, který zpochybňuje jejich klasickou binární opozici a otevírá možnost vidět moderní racionalitu jako paradox.
Ve třetím eseji "Kontingence jako určující atribut moderní společnosti" Luhmann rozvíjí další a pravděpodobně ještě důležitější paradox: zobecnění kontingence či kognitivní nejistoty je právě tím, co zajišťuje stabilitu moderních společností. Tvrdí přitom, že středověkou a raně novověkou teologii lze považovat za "preadaptivní pokrok", kterým se západní myšlení připravilo na moderní epistemologickou situaci. V části "Popis budoucnosti" Luhmann tvrdí, že nelze zachovat ani tradiční naději na poučení z historie, ani doplňující naději na kognitivní předvídání budoucnosti a že klasické pojetí budoucnosti by mělo být nahrazeno pojmem rizika, definovaným jako konfrontace očekávání realizace určitých projektů a vědomí, že tyto projekty mohou selhat. Knihu uzavírá kapitola "Ekologie nevědomosti", v níž Luhmann nastiňuje perspektivní oblasti výzkumu "pro sponzory, kteří ještě nebyli určeni.".
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)