Tři eseje o teorii sexuality: V roce 1905 vyšlo dílo Sigmunda Freuda, zakladatele psychoanalýzy, v němž autor rozvíjí svou teorii sexuality.

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Three Essays on the Theory of Sexuality: A 1905 work by Sigmund Freud, the founder of psychoanalysis, in which the author advances his theory of sexua

Obsah knihy:

Tři eseje o teorii sexuality Sigmund Freud.

.

Tři eseje o teorii sexuality (německy Drei Abhandlungen zur Sexualtheorie), někdy též pod názvem Tři příspěvky k teorii sexu, je dílo zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda z roku 1905, v němž autor rozvíjí svou teorii sexuality, zejména jejího vztahu k dětství. Freudova kniha se zabývala třemi hlavními oblastmi: sexuálními úchylkami dětskou sexualitou a pubertou. Sexuální úchylkyFreud začal svůj první esej "Sexuální úchylky" rozlišením mezi sexuálním objektem a sexuálním cílem - poznamenal, že odchylky od normy se mohou vyskytovat u obou. Sexuální objekt je zde definován jako žádoucí objekt a sexuální cíl jako to, jaké úkony jsou s tímto objektem žádoucí. Při diskusi o výběru dětí a zvířat jako sexuálních objektů - pedofilie a bestiality - poznamenává, že většina lidí by tyto úchylky "z estetických důvodů" raději omezila na šílence, ale že existují i u normálních lidí. Zkoumá také úchylky sexuálních cílů, jako je tendence zdržovat se přípravnými sexuálními aspekty, jako jsou pohledy a doteky. Když se Freud obrací k neurotikům, zdůrazňuje, že "u nich lze prokázat sklony ke všem druhům perverze jako nevědomé síly... neuróza je takříkajíc negativem perverze".

Freud také poukazuje na to, že lidé s abnormálním chováním jsou podle jeho zkušeností vždy sexuálně abnormální, ale že mnoho lidí, kteří jsou jinak normální, jsou také sexuálně abnormální. Freud dospěl k závěru, že "sklon k perverzím je původní a univerzální dispozicí lidského sexuálního pudu a že... tato postulovaná konstituce, obsahující zárodky všech perverzí, bude prokazatelná pouze u dětí". Infantilní sexualitaJeho druhý esej "Infantilní sexualita" tvrdí, že děti mají sexuální pudy, z nichž se teprve postupně prostřednictvím psychosexuálního vývoje vynořuje sexualita dospělých. Při pohledu na děti Freud identifikoval mnoho forem infantilních sexuálních emocí, včetně cucání palce, autoerotiky a sourozenecké rivality. Proměny pubertyVe svém třetím eseji "Proměny puberty" Freud formalizoval rozlišení mezi "předpotopní rozkoší" infantilní sexuality a "konečnou rozkoší" pohlavního styku. Ukázal také, jak se v období dospívání upevňuje sexuální identita pod nadvládou pohlavních orgánů. ShrnutíFreud se snažil navázat na svou teorii nevědomí, kterou předložil v knize Výklad snů (1899), a na své práce o hysterii tím, že pokládal sexualitu za hnací sílu neuróz (prostřednictvím represe) i perverzí.

Ve své konečné verzi obsahovaly Tři eseje také koncepty závisti penisu, kastrační úzkosti a Oidipova komplexu.