Civilizace a její nespokojenost

Recenze čtenářů

V recenzích se obecně zdůrazňuje význam a relevance Freudovy knihy „Civilizace a její nespokojenost“ jako hlubokého zkoumání konfliktu mezi individuálními touhami a společenskými požadavky. Mnozí recenzenti oceňují psychologickou hloubku a filozofické postřehy, které Freud poskytuje, a považují ji za zásadní četbu pro pochopení problémů moderní civilizace. Několik kritik však zmiňuje potíže s porozuměním kvůli Freudovu složitému stylu psaní, spolu s obavami ohledně špatného překladu a kvality některých vydání.

⬤ Nadčasová témata týkající se rovnováhy mezi individuálními touhami a společenskými očekáváními.
⬤ Hluboké psychologické a filozofické postřehy.
⬤ Relevantní pro současné civilizační problémy a lidské chování.
⬤ Mnozí ji považují za základní četbu pro milovníky psychologie a filozofie.
⬤ Přímý a srozumitelný styl prózy i přes určitou složitost.

⬤ Složitý, klikatý styl psaní, který může být obtížné sledovat.
⬤ Některá vydání jsou špatně přeložená nebo špatně zpracovaná, což ovlivňuje čtivost.
⬤ Obsahuje kontroverzní a zastaralé názory, které mohou některé čtenáře urazit.
⬤ Pro některé recenzenty bylo obtížné číst knihu samostatně a navrhovali, aby se k ní přistupovalo s větším průvodcem.

(na základě 114 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Civilization and Its Discontents

Obsah knihy:

Civilizace a její nespokojenost" je jednou z posledních Freudových knih, napsaných v desetiletí před jeho smrtí a poprvé vydaných v němčině v roce 1929. Je považována za jeho nejgeniálnější dílo.

Vyjadřuje v ní své názory na širokou otázku místa člověka ve světě. Snaží se odpovědět na několik otázek zásadních pro lidskou společnost a její uspořádání: Jaké vlivy vedly ke vzniku civilizace? Proč a jak vznikla? Co určuje dráhu civilizace? Freudovy teorie o vlivu poznání smrti na lidskou existenci a zrod umění jsou pro jeho dílo stěžejní. Mnohé primitivní instinkty lidstva (například touha zabíjet a neukojitelná touha po sexuálním uspokojení) jsou pro blaho lidského společenství zjevně škodlivé.

V důsledku toho civilizace vytváří zákony, které zakazují zabíjení, znásilňování a cizoložství, a zavádí přísné tresty, pokud jsou tato přikázání porušena.

Tento proces, tvrdí Freud, je inherentní vlastností civilizace, která v občanech vzbuzuje neustálý pocit nespokojenosti. Freudovým tématem je, že to, co funguje pro civilizaci, nemusí nutně fungovat pro člověka.

Člověk, od přírody agresivní a egoistický, usiluje o sebeuspokojení. O autorovi: Sigmund Freud (1856-1939) je jedním z největších myslitelů dvacátého století a zakladatelem psychoanalytické psychologické školy. Mezi jeho četná díla patří "Ego a Id", "Nástin psychoanalýzy", "Civilizace a její nespokojenost" a další.

Byl to rakouský neurolog, který proslul jako zakladatel psychoanalýzy. Freud získal v roce 1881 kvalifikaci doktora medicíny na Vídeňské univerzitě a poté se věnoval výzkumu mozkové obrny, afázie a mikroskopické neuroanatomii ve vídeňské všeobecné nemocnici. V roce 1885 byl jmenován univerzitním lektorem neuropatologie a v roce 1902 se stal profesorem.

Při vytváření psychoanalýzy, klinické metody léčby psychopatologie prostřednictvím dialogu mezi pacientem a psychoanalytikem, Freud vyvinul terapeutické techniky, jako je používání volných asociací, a objevil přenos, čímž stanovil jeho ústřední roli v analytickém procesu. Freudova nová definice sexuality, která zahrnovala její infantilní formy, ho vedla k formulaci Oidipova komplexu jako ústředního principu psychoanalytické teorie.

Jeho analýza snů jako splněných přání mu poskytla modely pro klinickou analýzu vzniku symptomů a mechanismů represe i pro rozpracování jeho teorie nevědomí jako děje narušujícího vědomé stavy mysli.