Leonardo da Vinci: Vzpomínky na dětství

Recenze čtenářů

Kniha představuje psychoanalytickou interpretaci života a díla Leonarda da Vinciho optikou Sigmunda Freuda a zabývá se tématy zážitků z dětství a jejich vlivu na sexuální identitu a tvůrčího génia. Zatímco někteří čtenáři považují toto zkoumání za fascinující a jedinečný pohled na da Vinciho, jiní kritizují spekulativní povahu Freudových závěrů a pochybnou přesnost jeho interpretací.

Mnozí recenzenti oceňují jedinečný a fascinující psychoanalytický pohled na život a tvorbu Leonarda da Vinciho a vyzdvihují knihu jako poutavé čtení, které vybízí k novým interpretacím. Poznamenávají také její význam pro zájemce o psychoanalýzu, umění a biografickou tvorbu.

Kritici knihu označují za spekulativní, směšnou a založenou na pochybných překladech, což vede k potenciálně nepodloženým závěrům ohledně da Vinciho sexuální identity. Někteří považují Freudovy interpretace za příliš sebevědomé a nepodložené dostatečnými důkazy, což činí knihu pro seriózní čtenáře méně důvěryhodnou.

(na základě 11 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Leonardo da Vinci: A Memory of His Childhood

Obsah knihy:

Leonardo da Vinci, Vzpomínky na dětství

Sigmund Freud Leonardo da Vinci a vzpomínka na jeho dětství (německy Eine Kindheitserinnerung des Leonardo da Vinci) je esej Sigmunda Freuda o Leonardu da Vincim z roku 1910. Skládá se z psychoanalytické studie Leonardova života na základě jeho obrazů. V Codexu Atlanticus Leonardo vypráví, jak ho jako nemluvně v postýlce napadl pták. Freud tuto pasáž cituje takto: "V roce 1894 se v něm objevilo dítě: "Zdá se, že už dříve bylo předurčeno, abych se tak důkladně zabýval supem, neboť se mi vybavuje jako velmi raná vzpomínka, že když jsem byl ještě v kolébce, snesl se ke mně sup, otevřel mi ocasem ústa a několikrát mě udeřil ocasem do rtů." Podle Freuda šlo o dětskou fantazii založenou na vzpomínce na sání matčiny bradavky. Své tvrzení podpořil tím, že egyptské hieroglyfy zobrazují matku jako supa, protože Egypťané věřili, že supí samci neexistují a že samice tohoto druhu oplodňuje vítr. Na většině vyobrazení bylo mateřské božstvo se supí hlavou Egypťany ztvárněno falicky, její tělo, které se jako ženské vyznačovalo ňadry, neslo také penis ve stavu erekce.

Překlad "Geier" (sup), který Maria Herzfeldová použila pro "nibbio" v roce 1904 v prvním vydání své knihy Leonardo da Vinci, der Denker, Forscher und Poet, však nebyl přesně tím drakem, kterého měl Leonardo da Vinci na mysli: malý dravý pták podobný jestřábovi, běžný v oblasti Vinci, který je občas mrchožroutem. To Freuda zklamalo, protože, jak se přiznal Lou Andreas-Salomovi v dopise z 9. února 1919, považoval Leonardův esej za "jedinou krásnou věc, kterou jsem kdy napsal". Psycholog Erich Neumann se v knize Umění a tvůrčí nevědomí pokusil tuto teorii napravit začleněním draka. Další Freudem navržená teorie se pokouší vysvětlit Leonardovu zálibu ve zobrazování Panny Marie se svatou Annou na obraze Panna s dítětem a svatou Annou. Leonardo, který byl nemanželský, byl zpočátku vychováván pokrevní matkou, než ho "adoptovala" manželka jeho otce sera Piera. Myšlenka zobrazit Matku Boží s její vlastní matkou byla proto Leonardovi obzvlášť blízká, protože sám měl v jistém smyslu "dvě matky". Stojí za povšimnutí, že v obou verzích kompozice (na obraze v Louvru i na londýnské karikatuře) je těžké rozeznat, zda je svatá Anna o celou generaci starší než Marie. Freud také upozorňuje, že na obraze je vidět obrys supa.

To souvisí s původní fantazií o supovi v kolébce Leonarda da Vinciho.