The Page of the Duke of Savoy

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Obsah knihy:

Alexandre Dumas (1802-1870), známý také jako Dumas pere, je dnes všeobecně považován za nejzábavnějšího francouzského romanopisce. Rozmanitostí příhod, svižností dialogů a živostí vyprávění nemohou žádné dobrodružné příběhy konkurovat dílům, jako jsou Tři mušketýři nebo Hrabě Monte Christo. Je také pochybné, zda se život některého spisovatele blíží tomu, co se očekává od zábavného beletristického díla, tak jako život Alexandra Dumase. Nahlížen jako romantický hrdina je tento velký romanopisec téměř stejně výraznou postavou jako jeho malebný a fascinující D'Artagnan, takže se zdá, že jeho Paměti a četné svazky, v nichž vypráví o svých cestách, se od jeho ostatních povídkových děl liší pouze tím, že pro hrdinu používá první místo třetí osoby slovesa.

Ale ať už nás Dumas zavede do sálů a chodeb Louvru v době Kateřiny Medicejské, Karla IX. nebo Jindřicha III., do nějaké jeskyně pokladů pod vodami Středozemního moře, do Královského paláce s Richelieuem nebo k hradbám Janiny se strašlivým Ali-Pašou, vždycky nás drží, zamyšleně nasloucháme jeho nádhernému vyprávění, dokonce s pohledem dítěte, které staré pohádky z dětského pokoje unášejí do pohádkové země.

Jaká díla vytvořil Dumas během svého bouřlivého života, v němž tolik času věnoval požitkům, vášním a vnějším aktivitám, že na intenzivní literární tvorbu nezbýval čas? Jak již bylo řečeno, Dumas se poprvé prosadil jako dramatik a je třeba si všimnout, že je jedním z mála spisovatelů, kteří dosáhli velmi vysokého postavení jak jako autoři románů, tak dramatických děl. V samotné Francii Balzac, George Sandová, Daudet, Zola, velcí Dumasovi soupeři na poli románů, vytvořili pro jeviště poměrně málo a ani to málo není tak vysoké kvality, aby to příliš přispělo ke slávě, kterou právem mají jako romanopisci. Jediný Hugo ční nade všemi a jeho velkolepé básnické nadání září v Bídnících a v Devadesáti třech neméně než v Hernanim nebo Ruy Blasovi. Mimo Francii známe romány Thackeraye, Dickense, George Eliota, Freytaga, Sienkiewicze, Tolstého, D'Annunzia; jejich jména nevděčí dramatické činnosti za nic nebo téměř za nic. Ne tak u Dumase. Jeho dramata vynikají sama o sobě a jeho místo v literární historii Francie by bylo výrazné, i kdyby z jeho pera nikdy nevyšel jediný román.

Dvacet svazků jeho Divadla je naplněno napínavými dramaty, z nichž některá jsou skutečně jen zdramatizovanými romány, ale ta nejpozoruhodnější z nich autor původně koncipoval jako dramatická díla a nezpracoval je do rozsáhlejší románové podoby. Dumas totiž pojímal život jako drama: konflikt lidských tužeb vyjádřený v lidské řeči a odhalený v lidských činech; takové je všepohlcující téma jeho myšlenek a ve svém uspěchaném životě si pro jeho projevy zcela přirozeně zvolil nejprve kratší, zhuštěnější a dodejme, že i rychleji výdělečnou formu hry. Není proto divu, že akce, která je hlavním prvkem dramatu, byla také hlavním zdrojem zájmu jeho románu.