Muž se železnou maskou

Recenze čtenářů

V recenzích na knihu Muž se železnou maskou se mísí obdiv k Dumasovu vyprávění a zklamání z konkrétních aspektů knihy. Mnozí čtenáři oceňují bohatý příběh a vyústění mušketýrské ságy, ale někteří shledávají, že postrádá dobrodružství a soudržnost, zejména ve srovnání s dřívějšími díly, jako jsou „Tři mušketýři“. Čtenářům se často doporučuje přečíst si předchozí knihy, aby plně pochopili postavy a děj.

⬤ Mistrovské vyprávění příběhu a hloubka postav, které ukazují Dumasovo spisovatelské mistrovství.
⬤ Poutavý děj, který uspokojivě propojuje mušketýrskou ságu.
⬤ Bohatý historický kontext a zkoumání témat, jako je zrada a moc.
⬤ Je to kniha, která dokáže zaujmout a přináší dojemné a nezapomenutelné momenty.
⬤ Doporučujeme jako součást rozsáhlejší série pro lepší kontext.

⬤ Mnozí čtenáři považovali knihu za méně dobrodružnou a poutavou ve srovnání s „Třemi mušketýry“.
⬤ Zmatek v četných postavách a událostech, zejména pro ty, kteří knihu čtou samostatně.
⬤ Kritika tempa a nadměrných politických dialogů, které vedly k pocitu nudy.
⬤ Zklamání z vykreslení Muže v železné masce, který hraje minimální roli.
⬤ Přítomnost překlepů a špatně upravených verzí, které snižují čtenářský zážitek.

(na základě 364 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Man in the Iron Mask

Obsah knihy:

Od Aramisovy zvláštní proměny v řádového zpovědníka už Baisemeaux nebyl tím samým mužem. Až do té doby zaujímal Aramis v hodnocení důstojného místodržitele místo preláta, kterého si vážil, a přítele, jemuž byl vděčný.

Nyní se však cítil být podřízeným a Aramis byl jeho pánem. Sám rozsvítil lucernu, přivolal vrátného a vrátil se k Aramisovi: "Jsem na váš rozkaz, monseigneure." Aramis se na něj podíval a řekl: "Pane, já jsem na váš rozkaz, monseigneure." Aramis jen pokýval hlavou, jako by chtěl říci: "Velmi dobře."

A pokynul mu rukou, aby ho vedl. Baisemeaux postoupil a Aramis ho následoval. Byla klidná a krásná hvězdná noc.

Kroky tří mužů se ozývaly na praporcích teras a cinkání klíčů zavěšených na opasku žalářníka bylo slyšet až do patra věží, jako by chtělo vězňům připomenout, že pozemská svoboda je pro ně nedosažitelný luxus. Dalo by se říci, že změna, k níž došlo v Baisemeaux, se týkala i vězňů. Vrátný, ten samý, který se při Aramisově prvním příjezdu projevoval tak zvědavě a zvídavě, teď nejen mlčel, ale byl i nepřístupný. Držel hlavu skloněnou a zdálo se, že se bojí nastražit uši. Takto moudře došli až do suterénu Bertaudiere, do jehož prvních dvou pater stoupali tiše a poněkud pomalu.

Neboť Baisemeaux, ačkoli zdaleka nebyl neposlušný, zdaleka neprojevoval ochotu poslechnout. Když Baisemeaux dorazil ke dveřím, projevil ochotu vstoupit do vězňovy komnaty.

Aramis ho však na prahu zastavil a řekl: "Pravidla nedovolují, aby guvernér vyslechl zpověď vězně." Baisemeaux se uklonil a uvolnil místo Aramisovi, který vzal lucernu a vstoupil.

Pak jim podepsal, aby za ním zavřeli dveře. Na okamžik zůstal stát a poslouchal, zda Baisemeaux a vrátný odešli.

Jakmile se však podle zvuku jejich sestupujících kroků ujistil, že opustili věž, položil lucernu na stůl a rozhlédl se kolem. Na lůžku ze zeleného serže, které se ve všech ohledech podobalo ostatním postelím v Bastile, jen bylo novější a pod napůl zataženými závěsy, ležel mladý muž, kterého jsme Aramisovi už jednou představili. Podle zvyku byl vězeň bez světla. V hodině policejní hodiny byl povinen zhasnout svou lampu a my vidíme, jak moc byl zvýhodněn, když mu bylo dovoleno nechat ji hořet i do té doby. Poblíž postele stálo velké kožené křeslo s pokroucenými nohami, které podpíralo jeho oblečení. Malý stolek - bez per, knih, papíru a inkoustu - stál zanedbaný a smutný u okna.

Několik dosud nevyprázdněných talířů svědčilo o tom, že se vězeň sotva dotkl svého večerního jídla. Aramis viděl, že mladík leží natažený na posteli a tvář má napůl zakrytou pažemi. Příchod návštěvníka nezpůsobil žádnou změnu polohy.

Buď čekal v očekávání, nebo spal.