Tajemství Omara Chajjáma: Hermeneutika robajátu v kvantové sociologické imaginaci: Kniha 6: Chajjámova věda: Metodologická struktura

Původní název:

Omar Khayyam's Secret: Hermeneutics of the Robaiyat in Quantum Sociological Imagination: Book 6: Khayyami Science: The Methodological Structu

Obsah knihy:

Omar Khayyam's Secret: Hermeneutics of the Robaiyat in Quantum Sociological Imagination od Mohammada H. Tamdgidiho je série dvanácti knih, z nichž tato kniha je šestým svazkem s podtitulem Khayyami Science: Metodologické struktury robajátu ve všech vědeckých dílech Omara Chajjáma. Každou knihu, samostatně čitelnou, lze nejlépe chápat jako součást celé série.

V šesté knize se Tamdgidi dělí o arabské texty, své nové anglické překlady (založené na překladech jiných autorů nebo na svých nových perských překladech, které jsou rovněž součástí svazku) a hermeneutické analýzy pěti dochovaných Chajjámových vědeckých spisů: Pojednání o hudbě; pojednání o vahách k vážení drahých kovů v tělese z nich složeném; pojednání o dělení kvadrantu kruhu k dosažení určité úměrnosti; pojednání o řešení všech kubických (a nižších stupňů) algebraických rovnic geometrickými metodami; a pojednání o vysvětlení tří postulačních problémů v Eukleidově knize Elementy. Chajjám napsal tři další nedochovaná vědecká pojednání o přírodě, geografii a hudbě, zatímco pojednání o aritmetice se dochovalo jinak, neboť ovlivnilo práci pozdějších islámských a západních vědců. Rozdílně se dochovalo i jeho astronomické dílo o reformě slunečního kalendáře, které se dnes používá v Íránu. Krátký traktát o astrologii, který je mu připisován, je opomíjen.

Tamdgidi studuje vědecká díla ve vztahu k Chajjámovým vlastním teologickým, filozofickým a astronomickým názorům. Studie odhaluje, že Chajjámova věda byla podložena jednotící metodologickou pozorností k poměrům a proporcionalitě. Stejně tak nelze adekvátně pochopit žádné jeho čtyřverší, aniž bychom vzali v úvahu jeho místo ve vztahovém celku jeho nadřazené sbírky. Ukazuje se, že Chajjámův Robaját je jako kritika fatalistické astrologie jeho nejvýznamnějším vědeckým dílem v oblasti astronomie převedeným do básnické formy.

Studovat Chajjámovy vědecké práce ve vztahu k pracím jiných vědců bez kontextu jeho vlastních filozofických, teologických a astronomických názorů by bylo jako srovnávat kulatost dvou plodů a přitom ignorovat, že jde o jablka a pomeranče. Chajjám byl vztahový, holistický a sebezahrnující objektivní myslitel, který rozeznával systémy a kauzální řetězce, byl kreativní, transdisciplinární, transkulturní a aplikoval metody. Při řešení algebraických problémů uplatňoval poetickou geometrickou představivost a jeho logicky metodické myšlení nešetřilo kritikou ani Euklida. Jeho pojednání o Eukleidovi sjednotilo číselné a magnitudální pojetí poměru a úměrnosti tím, že rozšířilo pojem čísla o racionální i iracionální čísla a překročilo jeho řeckou atomistickou tradici.

Chajjámova klasifikace algebraických rovnic, která je omezena na kubické typy, vypovídá o jeho aplikovaných vědeckých záměrech, které lze v kontextu jeho vlastní islámské filozofie a teologie interpretovat jako snahu o vytvoření algebraické a číselné teorie všeho, která je nejen symbolem tří rozměrů těla, ale také trojjedinosti intelektu, duše a těla jako základních typů jednotné substance stvořené Bohem, aby se vyvíjela relativně sama v dvojím pořadí následnosti, kdy vychází ze svého Zdroje a směřuje k němu. Ačkoli posloupnost představuje omezení, jak je zachycuje astrologická představivost, existence není fatalistická. Chajjámův konceptualistický pohled na lidský subjekt jako na objektivní tvůrčí sílu v participujícím vesmíru umožňuje možnost sebeurčení a svobody člověka v závislosti na jeho sebeprobuzení, k čemuž byl Robaját určen. Jeho sbírka by byla vyváženou jednotou drahokamů moudrosti vzestupujících od mnohosti k jednotě pomocí Vína a různých astrologických, geometrických, číselných, kalendářních a hudebních tropů ve vztahově utříděných čtyřverších, která se řídí logickým pořadím posloupnosti.