Summa Theologica kompletní v jednom svazku

Recenze čtenářů

Recenze na „Summu Theologicu“ svatého Tomáše Akvinského zdůrazňují její význam jako klíčového teologického díla, ale také upozorňují na její náročnost z hlediska rozsahu a čtivosti. Většina recenzentů oceňuje hloubku a intelektuální úspěch textu a zdůrazňuje jeho význam pro pochopení katolické nauky a západní filozofie. Mnozí z nich však vyjadřují obavy z malého rozsahu tisku, absence užitečného obsahu a celkové obtížnosti materiálu pro běžné čtenáře.

⬤ Monumentální intelektuální počin s významným dopadem na teologii a filozofii.
⬤ Kvalitní vazba a papír, díky nimž se s knihou příjemně fyzicky manipuluje.
⬤ Skvělá příručka pro studenty teologie a vědce.
⬤ Cenově dostupná ve srovnání s vícesvazkovými vydáními.
⬤ Některá vydání nabízejí užitečné funkce pro uživatele Kindle.

⬤ Extrémně velký objem s velkou hmotností ve srovnání s telefonním seznamem.
⬤ Malý rozměr tisku může činit čtení náročným, zejména pro osoby se zrakovými problémy.
⬤ Obsah postrádá předmětová hesla, což ztěžuje orientaci.
⬤ Text je hutný a není určen k příležitostnému čtení; vyžaduje seriózní studium.
⬤ Některé výtisky byly kvůli velikosti knihy poškozeny.

(na základě 200 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Summa Theologica Complete in a Single Volume

Obsah knihy:

Summa Theologica je teologické dílo, které Tomáš Akvinský napsal v letech 1265 až 1273. V římskokatolickém pojetí je to souhrn veškeré známé nauky a učení, všeho, co lze vědět o Bohu a vztahu člověka k Bohu - mezník v dějinách teologie, který je proslulý tím, že nabízí pět důkazů Boží existence, z nichž první tři jsou kosmologické argumenty.

Čtvrtý je morální argument.

A pátý, teleologický argument.

Ve třetí čtvrtině třináctého století došlo k prvnímu rozhodujícímu filozofickému setkání mezi helénismem a křesťanstvím. Znovuobjevení Aristotelových děl po skončení temného středověku zahájilo v Evropě novou éru intelektuálního zápalu a dílo Tomáše Akvinského je komentářem k Aristotelovi, jehož spisy byly až do počátku třináctého století pro nearistokratický svět ztraceny. Pro mnohé byl Aristotelův světonázor pohanskou hrozbou pro křesťanství. Pro Akvinského představoval vzrušující kosmologický rámec, na němž bylo možné vybudovat všeobjímající křesťanský světonázor.

Akvinský ve svých myšlenkách, které se rozvíjejí s klidným řádem a jistotou úsudku, zkoumá v Sumě hlavní roli smyslů při získávání poznání a metafyzické analýze věcí z hlediska hmoty a formy. Ale na rozdíl od Aristotelova "Boha", který se ani trochu nestaral o svět, je Bůh křesťanství, zdůrazňoval Akvinský, Bohem osobním. Stejně jako Aristoteles i Akvinský věřil, že každý člověk má duši a že všechny stvořené věci mají svůj účel. Pro křesťany jsou všechny součástí božského plánu.

Tato oslnivá syntéza katolického učení měla od třináctého století hluboký vliv na křesťanské myšlení a stala se de facto oficiálním učením katolické církve - intelektuálním základem církve dodnes.