Plachtění a vznášení: Velké linkové lodě a velké mrakodrapy

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 5 hlasů.

Původní název:

Sailing and Soaring: The Great Liners and the Great Skyscrapers

Obsah knihy:

Příběh velkých linkových lodí začíná na atlantické trase mezi Starým a Novým světem, mezi Evropou a Spojenými státy. Byla to nejprestižnější, nejprogresivnější a rozhodně nejkonkurenceschopnější zaoceánská trať všech dob. Právě na severním Atlantiku vznikaly největší, nejrychlejší a skutečně nejvelkolepější osobní lodě. V této knize se z větší části soustředím právě na tyto atlantické superlinery. Byl to závod, někdy až nelítostný, který trvá již více než sto let. Menší osobní lodě, dokonce i ty o výtlaku 30 000 a 40 000 tun, jsou z větší části ponechány jiným knihám. Náš příběh začíná ještě dříve, v roce 1889, kdy německý císař Vilém II. navštívil svou babičku, královnu Viktorii, a zúčastnil se britské námořní přehlídky ve Spitheadu. Britové se s radostí pochlubili nejen nejmohutnějšími námořními plavidly, ale i největšími osobními loděmi té doby, konkrétně desetitisíctitunovým Teutonicem společnosti White Star Line. Tyto lodě upoutaly císařovu královskou pozornost. Vzbudily jeho nadšení, odhodlání a jistě i žárlivost. Vrátil se do vlasti s odhodláním, že Německo musí mít větší a lepší lodě. Svět se musí dozvědět, teoretizoval, že císařské Německo dosáhlo nových a vyšších technologických výšin. Císaři a dalším závistivým Němcům se zdálo, že Britové mají jednoduše řečeno monopol na největší lodě už dost dlouho.

Byli najímáni britští inženýři a dokonce i posádky loděnic, které učily německé stavitele lodí klíčové komponenty nové generace větších lodí. Loděnice v Brémách, Hamburku a Štětíně byly brzy připraveny. Trvalo však osm let, než byla dokončena první velká německá liniová loď. Měla být dostatečně velká a rychlá, aby se jí mohlo přezdívat první "superliner" na světě. Byla by pouze největším plavidlem postaveným v Německu, ale zároveň největším na vodě. Nejvýznamnější vlastníci lodí v zemi, společnosti Hamburg America Line a North German Lloyd, o ni měli velký zájem. Byl to však Lloyd, který se k této příležitosti postavil jako první. První loď byla nadšeně a optimisticky první z následného kvarteta. Cennou zakázku získala proslulá loděnice Vulkan ve Štětíně. Zdálo se, že ve vzduchu visí triumf Sám císař se 3. května 1897 vydal na spuštění této nové císařské vlajkové lodi na vodu. Loď o délce 655 stop, navržená se čtyřmi komíny, ale seskupená do dvojic, dostala jméno Kaiser Wilhelm der Grosse na počest císařova dědečka. S rachotem řetězů, uvolněním stavebních bloků a následným bouřlivým hukotem, když nedokončený trup dopadl na vodu, bylo toto spuštění na vodu začátkem závodu o nadvládu nad Atlantikem, který trval přibližně 70 let. Teprve po příletu prvního transatlantického proudového letadla v říjnu 1958 se závod uklidnil.

Kaiser Wilhelm der Grosse byl velkým začátkem, počátkem vynikající flotily lodí, které byly nazývány "oceánskými chrty" a později výstižně "plovoucími paláci". Znepokojení a obezřetní, obvykle spokojení Britové označovali zbrusu nového císaře za "německé monstrum".