Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha představuje přesvědčivý a jedinečný pohled na starověké dějiny, zejména pokud jde o Archu úmluvy a její souvislosti s britskými dějinami. Je dobře propracovaná a podněcuje čtenáře ke zpochybňování konvenčních historických vyprávění, ačkoli může být místy hutná a náročná na zpracování.
Klady:Kniha je oceňována pro poutavý a čtivý formát, rozsáhlý výzkum a neotřelé myšlenky, které přináší o starověkých dějinách. Čtenáři oceňují nasazení autorů a jejich schopnost zpochybňovat dosavadní historické perspektivy. Mnozí ji považují za fascinující a poučnou, někteří ji považují za převratnou a vyzývají další autory, aby se věnovali podobně důslednému historickému bádání.
Zápory:Někteří čtenáři považovali knihu za zmatenou a místy těžkopádnou, takže bylo nutné ji číst postupně, aby plně pochopili její obsah. Několik recenzí upozornilo na opakování a navrhlo, že sledování autorů, kteří o materiálu diskutují na platformách, jako je YouTube, by mohlo být přímočařejší. Navíc určitá obeznámenost se souvisejícími tématy může zlepšit porozumění.
(na základě 17 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Discovery of the Ark of the Covenant
Obsah knihy:
Britské dějiny zaznamenávají, že ve starověku docházelo k velkým migracím z Blízkého východu do Británie. Jednou z nich byla migrace flotil ze Sýrie vedená Albynem kolem roku 1560 př. n. l. a druhou byla druhá migrace flotil z trojské oblasti Dardanel v západním Turecku vedená Brutem kolem roku 504 př. n. l. Starověké abecední nápisy a další hmatatelné a písemné záznamy ukazují, že druhou migrací byla migrace deseti izraelských kmenů. Stejná starověká abeceda se vyskytuje po celé délce britských migračních tras z Palestiny do Asýrie, přes Malou Asii do Egejského moře a do etruské Itálie a rétorománského Švýcarska. V Británii bylo Deset kmenů známo jako Chumry.
Tento výzkum začal v roce 1976, tedy zhruba před 31 lety, a setkal se pouze s odporem a obstrukcemi.
Kolem roku 1360 př. n. l. nechává Mojžíš zhotovit bájnou schránku zvanou Archa úmluvy. Tato svatá schránka byla národním talismanem hebrejského národa. Byla uctívána jako místo přítomnosti boha Jahveho a nejsvětější věc patřící hebrejskému národu. Řada událostí, mezi něž patřilo i to, že Archa byla považována za nepřemožitelný prostředek vojenských úspěchů a při jedné katastrofě byla zajata Filištíny, skončila, když král David svěřil Archu do péče rodiny Obeda Edomského a ten ji kolem roku 975 př. n. l. spolu s rodinou Obeda Edomského odvezl do Jeruzaléma, Dalším králem byl Šalomoun a ten pro Archu postavil v Jeruzalémě slavný chrám, kde každoročně vstupoval velekněz do svatyně svatých, aby sloužil božské schránce. O Arše se nic moc neví, dokud se asi 790 př. n. l. judský král Achazjáš nepřipojil k izraelskému králi Jóašovi a nebyl zcela poražen. Vítězný Jóaš se pak vydal do Jeruzaléma, kde vzal vše z paláce a vše z chrámu, a také odvedl rodinu Obeda Edomského, což je rodina, která je v Bibli několikrát zmiňována jako strážci Archy strážci Archy. Jóaš tedy odvezl Archu z Jeruzaléma a odnesl ji na sever do Samaří.
V biblických záznamech se nic neříká o tom, že by se archa po této události kolem roku 790 př. n. l. nacházela v blízkosti Jeruzaléma. V letech 740-736 př. n. l. zaplatil judský král Achaz asyrskému císaři Tiglatpilesarovi III. obrovský úplatek, aby zaútočil na krále Pekacha z desetikmenného Izraele, v důsledku čehož byl Izrael asyrskou armádou zcela rozdrcen. Velké množství izraelských šlechticů a vůdců bylo okamžitě deportováno na sever do oblastí kolem Harranu, odkud patriarcha Abraham zahájil své stěhování. Při následných taženích asyrských císařů Šalmanesera IV, Sargona II a Sennacheriba bylo velké množství izraelského národa deportováno na sever a až do oblastí severně od Harranu. V roce 702 př. n. l. Sennacherib zaznamenal, jak při jednom hromadném exodu deportoval 200 120 lidí. Asyrské záznamy neomylně a vytrvale nazývají Deset kmenů jako Chumry, Je téměř jisté, že těchto deportovaných Deset kmenů si s sebou z Izraele odneslo archu. Sennacherib byl zavražděn dvěma svými syny asi v roce 687 př. n. l. a Asyrskou říší zmítala občanská válka, a když dědic Esarhaddon bojoval proti vraždění, využilo shromážděných Deset kmenů příležitosti k přesunu na západ přes obě horní ramena řeky Eufrat ve tvaru písmene "Y", jak popisuje kniha Esdras II. Pomalu a nezadržitelně se přesouvali přes Malou Siasii a Řekové jejich migraci zaznamenali jako migraci Kimmerio-Khumry.
Existuje záznam o tom, že Chumrové měli s sebou archu na této cestě ze severu Asýrie přes Malou Asii až k Dardanelám. Nakonec se kolem roku 650 př. n. l. národ rozdělil na tahy a jedna polovina se přestěhovala do Itálie, zatímco druhá polovina zůstala v oblastech kolem Byzance až do roku 504 př. n. l., kdy se shromáždila na ostrově Lemnos, než odpluly flotily do Británie. Nápis na kameni, který byl nalezen na ostrově Lemnos v roce 1876 a nyní se nachází v aténském muzeu, zaznamenává toto shromáždění a záměr odplout do Británie. Buď byla archa převezena do etruské Itálie kolem roku 650.
