Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 6 hlasů.
Původní název:
The Constitution of Agency: Essays on Practical Reason and Moral Psychology
Obsah knihy:
Christine M. Korsgaardová je jednou z předních současných morálních filosofek: tento svazek shromažďuje deset jejích vlivných prací o praktickém rozumu a morální psychologii. Korsgaardová vychází z díla významných osobností dějin filozofie, jako jsou Platón, Aristoteles, Kant a Hume, a ukazuje, jak jejich myšlenky mohou sloužit k řešení současných i tradičních filozofických problémů, jako jsou základy morálky a praktického rozumu, povaha jednání a role emocí v jednání.
V první části Principy praktického rozumu Korsgaard obhajuje názor, že principy praktického rozumu jsou konstitutivními principy jednání. Tvrdí, že tím, že řídíme své jednání v souladu s Kantovým kategorickým imperativem a principem instrumentálního rozumu, přebíráme kontrolu nad svými vlastními pohyby a stáváme se tak aktivními, sebeurčujícími bytostmi. Kritizuje konkurenční pokusy dát principům praktického rozumu normativní základ, zpochybňuje tvrzení, že princip maximalizace vlastních zájmů je racionálním principem, a argumentuje některými hlubokými kontinuitami mezi Platónovým popisem spojení mezi spravedlností a jednáním a Kantovým popisem spojení mezi autonomií a jednáním.
Ve druhé části Morální ctnost a morální psychologie se Korsgaard zabývá otázkou, jakou roli hrají naše pasivnější či receptivní schopnosti - naše emoce a reakce - při vytváření našeho jednání. Nastiňuje výklad Etiky Nikomachovy, založený na myšlence, že naše emoce mohou sloužit jako vnímání dobra a zla, a tvrdí, že tento pohled na emoce je základem zjevných rozdílů mezi Aristotelovými a Kantovými výklady morálky. Tvrdí, že Aristoteles a Kant ve skutečnosti sdílejí odlišný pohled na místo morální hodnoty a povahu lidské volby, který jim mimo jiné poskytuje popis toho, co znamená jednat racionálně, který je lepší než ostatní popisy.
V části III Další úvahy se Korsgaard zabývá otázkou, jak se v Humově filozofii dostáváme k tomu, že se navzájem vnímáme jako morální činitelé. Zkoumá možný střet mezi dějinností státu a dějinností jednotlivce, který vedl ke Kantovým paradoxním názorům na revoluci. A nakonec se zabývá svou metodologií v popisu toho, co znamená být konstruktivistickým morálním filosofem.
Jednotlivé eseje spojuje úvod, v němž Korsgaardová vysvětluje jejich vzájemné souvislosti i souvislosti se svou současnou prací.
