John Cage: Composed in America

Recenze čtenářů

Kniha je souborem esejů, které komplexně zkoumají život, dílo a vlivy Johna Cage. Zahrnuje širokou škálu témat souvisejících s Cageovým vlivem na různé umělecké disciplíny a zamýšlí se nad jeho filozofií a metodami. Eseje editovala Marjorie Perloffová a obsahují příspěvky různých vědců.

Eseje jsou popisovány jako energické a podivuhodné a nabízejí rozsáhlý pohled na Cageův vliv napříč různými uměleckými formami, včetně hudby, poezie a performance. Životopisný esej o Cageově raném životě je obzvláště oceňován pro svou hloubku. Kniha je považována za významný příspěvek ke cageovským studiím, díky akademičtějšímu přístupu je nezbytná pro každého, kdo se chce o Cageovi něco dozvědět.

Někteří recenzenti naznačují, že tón knihy může být příliš akademický a méně romantický než u předchozích studií, což ji může činit méně přístupnou pro běžné čtenáře. Zmiňován je také složitý obrazný jazyk, který může vyžadovat pečlivé čtení.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Když velký avantgardista John Cage v roce 1992 krátce před svými osmdesátými narozeninami zemřel, byly již s ním vedeny desítky rozhovorů, vzpomínek a diskusí o jeho přínosu hudbě, hudební teorii a interpretační praxi. Cage se však nikdy nepovažoval pouze (nebo dokonce především) za skladatele; byl básníkem, výtvarným umělcem, filozofickým myslitelem a významným kulturním kritikem.

John Cage: Composed in America je první knižní publikací, která se zabývá "jiným" Johnem Cagem, revizionistickým pojednáním o tom, jak sám Cage komponoval a byl "komponován" v Americe. Cage, jak dokládají tyto originální eseje, je rozporuplná postava. Jako žák Duchampa a Schoenberga, Satieho a Joyce vytvářel kompozice, které podrývaly některé z hlavních principů těchto umělců, a pak k jejich "tradici" přiřazoval své vlastní kompoziční teorie. Jako Američan ve stylu Emersona a Thoreaua si paradoxně získal největší publikum v Evropě. Cage, volnomyšlenkářský kalifornský umělec, vyznával přísnou pracovní etiku a pevnou disciplínu, zejména disciplínu zenového buddhismu.

V návaznosti na text Cageovy přednášky a básně "Přelidnění a umění", kterou pronesl na Stanfordu krátce před svou smrtí a která je zde publikována poprvé, reaguje deset kritiků na výzvu komplexnosti a rozporuplnosti, jež se projevují v jeho rozmanitém díle. V souladu s interdisciplinaritou Cageovy vlastní tvorby přistupují kritici k tomuto dílu z různých oborů: filozofie (Daniel Herwitz, Gerald L. Bruns), biografie a kulturní historie (Thomas S. Hines), teorie her a chaosu (N. Katherine Hayles), hudební kultury (Jann Pasler), dějin opery (Herbert Lindenberger), literární a výtvarné kritiky (Marjorie Perloff), kulturní poetiky (Gordana P. Crnkovic, Charles Junkerman) a básnické praxe (Joan Retallack). Taková označení jsou však sama o sobě omezující: každý z esejů stanoví hranice, aby je v klíčových momentech překročil. Kniha tak představuje, řečeno s Cagem, tolik potřebný "začátek s myšlenkami".