Jeden, nikdo a sto tisíc

Recenze čtenářů

Kniha je hlubokým zkoumáním osobní identity, komunikace a proměnlivé povahy sebe sama z filozofického a psychologického hlediska. Provokuje k úvahám o vnímání sebe sama a o tom, jak nás vnímají ostatní, a ztělesňuje bohatou myšlenkovou tapiserii, která ve čtenáři rezonuje ještě dlouho po dočtení. Navzdory některým obavám ji mnozí recenzenti považují za poutavou a podnětnou.

⬤ Dobře napsaná s jasným pochopením osobní identity
⬤ poutavá a nutící k zamyšlení
⬤ myšlenky čtenáři utkví v paměti
⬤ humorná a přitom hluboká
⬤ skvělá kvalita produktu
⬤ výborná k sebereflexi
⬤ vřele doporučena několika čtenáři.

⬤ Některé výtisky jsou ve špatném fyzickém stavu
⬤ někteří čtenáři ji považují za opakující se
⬤ není to snadné čtení a může vyžadovat soustředěnou pozornost
⬤ ne všichni se shodují na její skvělosti, názory na její hloubku se liší.

(na základě 31 hodnocení čtenářů)

Původní název:

One, No One, and One Hundred Thousand

Obsah knihy:

Fikce.

Z italštiny přeložil William Weaver. Neobyčejný poslední román Luigiho Pirandella začíná poznámkou manželky Vitangela Moscardy, že Vitangelův nos se naklání doprava.

Tato běžná interakce podnítí nezaměstnaného, bohatého vypravěče románu k tomu, aby zkoumal sám sebe, způsob, jakým vnímá ostatní, a způsob, jakým ostatní vnímají jeho. Zpočátku si všímá jen drobných rozdílů v tom, jak se vidí on a jak ostatní; ale jeho sebezkoumání se rychle stává neúprosným, závratným a vede k často temně komickým výsledkům, když se Vitangelo rozhodne, že musí zbořit tu verzi sebe sama, kterou vidí ostatní. Pirandello o svém románu z roku 1926 řekl, že se zabývá rozpadem osobnosti.

Dospívá k těm nejextrémnějším závěrům, k nejzazším důsledkům. Jeho zneklidňující humor a existenciální pitva moderní identity skutečně nacházejí protějšky v trilogii Molloy Samuela Becketta a v dílech Thomase Bernharda a Vladimira Nabokova.