Hodnocení:
V recenzích na film „Heartbreak House“ se objevuje jako mnohovrstevnatá a komplexní komedie se satirickými prvky, které kritizují imperiální kulturu a současné problémy, a zároveň vyzdvihují Shawův jedinečný styl. Někteří čtenáři však vyjadřují silnou nelibost nad Shawovými charakteristikami postav a vnímanou sebestředností.
Klady:⬤ Živá komedie s temným podtextem
⬤ zkoumá současná témata, jako je kapitalismus a genderové role
⬤ bohatá dynamika postav
⬤ nabízí jedinečný satirický pohled
⬤ příjemné a chytré psaní
⬤ čerpá z hrdé tradice irské satiry.
⬤ Někteří považují Shawovy postavy za jednorozměrné a nesouhlasí s jeho pohledem na věc
⬤ problémy s konkrétními vydáními, například vynechání interpunkce
⬤ přání, aby byl v edici obsáhlejší úvod a poznámky na konci.
(na základě 7 hodnocení čtenářů)
Heartbreak House: A Fantasia in the Russian Manner on English Themes
Heartbreak House: Fantasie na ruský způsob na anglická témata je divadelní hra George Bernarda Shawa, která byla poprvé publikována v roce 1919 a poprvé uvedena v Garrick Theatre v listopadu 1920. Podle A. C. Warda dílo tvrdí, že "kultivovaná, svobodomyslná Evropa" se řítí do záhuby a že "ti, kteří jsou v pozici, aby Evropu vedli do bezpečí, se nedokázali naučit správné politické navigaci". "Ruský způsob" z podtitulu odkazuje na styl Antona Čechova, který Shaw adaptuje.
V předmluvě ke hře Shaw přiznává svůj dluh vůči Čechovovi, zejména vůči Višňovému sadu. Píše, že ve srovnání s ním byl Čechov "spíše fatalista, nevěřil v to, že se ti okouzlující lidé vymaní sami ze sebe. Domníval se, že je exekutoři prodají a pošlou na útěk; proto se nezdráhal jejich půvabu využívat, a dokonce jim lichotit.".
Kritici mají na Shawovu adaptaci Čechova velmi rozdílné názory. Louis Kronenberger tvrdí, že Shaw "z Čechova dělá jakousi literární dialektiku Hyde Parku pro divadlo...". Měli bychom se opravdu bít, kdybychom chtěli přijmout myšlenku, že v Heartbreak House je víc než pouhý náznak nebo nepatrný odlesk Čechovovy skutečné metody, nic z té čisté, namáhavé úspornosti a kresby, nic z té pokory vidění, nic z té plaché jistoty intuice. A hra pana Shawa nemá žádnou rozmanitost v citovém rytmu, jakou má Čechovova hra, ani v tónu, ani v hlubokém sebeodhalení postav.".
Louis Crompton naproti tomu říká, že: ,,.
Jak jsme viděli, Shawovou proklamovanou literární strategií bylo oslovit nejvyvinutější vkus inteligence, na kterou útočil. Shaw věděl, že kapitán Shotover, jeho mluvčí ve hře, musí především, podobně jako Coleridgeův Starověký mořeplavec, okouzlit své publikum, má-li svým poselstvím zasáhnout. Jak sám Shaw říká: "Starý legrační kapitán je svými výpady naláká na svou loď, přiváže je k lávce a dá jim morální desatero." (Shaw: "Starý legrační kapitán"). Výsledkem je Čechov takříkajíc přeorchestrovaný, s přidanými tubami a bubny, aby se na konci mohlo zahrát Dies Irae. Heartbreak House je tak redistribucí Čechova a zároveň jeho překročením, neboť Čechovův svět je statický a bez směru.
Ačkoli jeho postavy často mluví velkolepě a výmluvně o budoucnosti lidstva, je zřejmé, že se podle svého přesvědčení nechystají jednat, a Čechov jejich řeči zaznamenává se sympatiemi, které podrývá humornou skepsí. Jeho cílem je představit nám muže a ženy dramaticky, nikoliv ukázat cestu. V důsledku toho někteří kritici povýšili jeho odstup na cíl sám o sobě a napadli Shawa jako zvrhlíka mistra. To však znamená ignorovat skutečnost, že sám Čechov považoval nedostatek angažovanosti v současném psaní za své největší selhání a současný nihilismus za zhoubu doby.
Thomas Whitaker říká, že Shaw se od Čechova výrazně liší tím, že své postavy představuje jako rtuťovité "rétorické loutky", což jim dodává "překvapivě bohatou vitalitu... ze zlomeného adolescenta se může okamžitě stát cynik na lovu, mateřská důvěrnice může být zároveň svůdnou hostitelkou i vykastrovanou manželkou, záletný lapiduch může být bystrým soudcem charakteru i hrdinou mimo jeviště a šílený kloboučník může být šíleným Learem i šíleným Shawem". (wikipedia.org)
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)