Ezopovy bajky (klasické vydání Wisehouse)

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují nadčasovost a morální ponaučení Ezopových bajek, které jsou oceňovány pro svou nostalgickou hodnotu a snadnou čitelnost, což je zvláště patrné u vydání pro Kindle. Někteří čtenáři však považují formulace za složité pro děti a mají pocit, že ne všechny příběhy jsou poutavé.

Poutavé morální ponaučení a ponaučení, nostalgická hodnota, snadné čtení ve vydání pro Kindle, klasika s dlouhou historií, vhodné pro všechny věkové kategorie, výborné pro předčítání dětem.

Slova mohou být pro děti matoucí, některé příběhy působí zastarale nebo nepoutavě, nedostatek ilustrací ve verzi pro Kindle a pro některé čtenáře nemusí být zábavné.

(na základě 62 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Aesop's Fables (Wisehouse Classics Edition)

Obsah knihy:

Ezopovy bajky neboli AESOPICA je sbírka bajek, které jsou připisovány Ezopovi, otroku a vypravěči, který pravděpodobně žil ve starověkém Řecku v letech 620-560 př. n. l. Příběhy spojené s Ezopovým jménem jsou různého původu a do moderní doby se dostaly z mnoha zdrojů. Stále se reinterpretují v různých slovesných rejstřících a v populárních i uměleckých médiích.

Báje byly nejprve vyprávěny pouze Ezopem a dlouho se předávaly nejistým způsobem ústní tradice. Platón uvádí, že Sókratés si ve vězení, kde čekal na návrat posvátné lodi z Delf, který měl být signálem jeho smrti, krátil čas převáděním některých z těchto bajek do veršů, ale veršoval jen ty, které si pamatoval. První sbírku těchto bajek prý pořídil athénský filozof Demetrius Falereus kolem roku 300 př. n. l., který je také autorem. Faedr, rodem nebo následným neštěstím otrok, kterému Augustus přiznal pocty svobodného muže, napodobil mnoho z těchto bajek v latinském jambu přibližně na počátku křesťanské éry. Afthonius, rétor z Antiochie, 315 n. l., napsal pojednání o některých z těchto bajek a převedl je do latinské prózy. Tento překlad si zaslouží o to větší pozornost, že ilustruje zvyk, který se běžně používal v těchto i pozdějších dobách. Rétorikové a filozofové měli ve zvyku dávat Ezopovy bajky svým učencům jako cvičení, v němž je nejen vyzývali, aby diskutovali o morálce bajky, ale také aby se cvičili a zdokonalovali ve stylu a pravidlech gramatiky tím, že si sami vytvářeli nové a různé verze bajek.

Ausonius, přítel císaře Valentiniana a poslední významný básník západní říše, předal některé z těchto bájí ve verších, které do prózy přeložil současný spisovatel bez většího jména Julianus Titianus. Avienus, rovněž Ausoniův současník, převedl některé z těchto bajek do latinských elegií, které uvádí Nevelet (v knize, o níž se zmíníme dále) a které jsou příležitostně připojovány k vydáním Faidra. Uplynulo sedm století, než se objevila další zmínka o Ezopových bajkách...