Černý tulipán

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují zručné vypravěčské umění Alexandra Dumase a poutavou romanci a dobrodružství, které se v Černém tulipánu objevují, a to i přes některé výtky týkající se problémů s úpravou a tempem. Čtenáři oceňují historický kontext a příjemnou, rychle čtivou povahu knihy, i když někteří mají pocit, že nedosahuje dokonalosti Dumasových slavnějších děl.

Poutavý a nepřehlédnutelný příběh, dobře propracované postavy, historický kontext, sladká romance, příjemné čtení a dobré ztvárnění témat 17. století.

Redakční problémy v překladu, problémy s tempem, pro některé méně poutavé než ostatní Dumasova klasická díla, pro některé odklon od jeho obvyklého stylu.

(na základě 58 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Black Tulip

Obsah knihy:

Černý tulipán je historický román a romantické básnické dílo, jehož autorem je Alexandre Dumas, pre, a které poprvé vyšlo v roce 1850.

Začíná historickou událostí z roku 1672, lynčováním nizozemského velkopensisty Johana de Witta a jeho bratra Cornelise, považovaných za vzbouřence proti stádnímu vládci Vilémovi III.

Během těchto událostí se v celém Nizozemsku rozmohla tulipánová mánie. V tomto scénáři patřil hlavní fiktivní hrdina Cornelius Van Baerle k přírodní škole, jejímž heslem bylo: "Všichni jsme se naučili, jak se chovat: "Pohrdat květinami znamená urážet Boha", a proto se řídil sylogismem:

"Pohrdat květinami znamená urážet Boha,.

Čím je květina krásnější, tím více člověk uráží Boha, když jí pohrdá,.

Tulipán je nejkrásnější ze všech květin,.

Proto ten, kdo pohrdá tulipánem, uráží Boha nad míru". (str. 46, Černý tulipán)

Město Haarlem vypsalo cenu 100 000 franků pro toho, kdo vypěstuje černý tulipán. V sázce byla nejen cena, ale i sláva a čest. Také zahradník by zvěčnil své jméno v dějinách tím, že by se tulipán zapsal do dějin.

Prosperující Cornelius Van Baerle, kmotřenec Cornelia de Witta, si oblíbí pěstování tulipánů ve svém státě. Poté přijme výzvu pěstovat černý tulipán. Jako na zavolanou však jeho soused Isaac Boxtel - rovněž zahradník - sleduje každý jeho krok a v obavě z jeho úspěchu začne intrikovat. Následují neúspěšné intriky a Boxtel, poháněný závistí, udá Van Baerleho spravedlnosti kvůli Van Baerleho vztahu k bratrům De Wittům, tehdejším zrádcům národa.

Van Baerle je náhle zatčen a odsouzen k doživotnímu vězení. Dumas pro dramatický efekt používá náboženskou víru a slova jako "Osud", "Prozřetelnost" a "Neštěstí". Neštěstí hraje v průběhu Van Baerleho životních událostí významnou roli, ale na konci podlehne jako hlavní čin Prozřetelnosti a ukazuje, že Bůh má vždy vše pod kontrolou, a to jak ve smutku, tak ve štěstí.

Byl v takovém aktu, že Van Baerle potká krásnou dceru žalářníka, Rosa Gryphus. Cornelius přijde o všechno, ale nechal si cibulky tulipánů, které měly být černé. Uprostřed ztráty a smutku mu Rosa pomůže květinu ve vězení vypěstovat. Rostoucí náklonnost k Rosě mu dodává odvahu nevzdávat se svých představ a očekávání. Rosa je vnímána jako statečná a ctnostná dívka, kterou nedrží v rukou otcovy neřesti, ale je silná ve svém vlastním snažení.

Drama objasňuje, kam až může zajít závistivý člověk, jak na spravedlivé Bůh nezapomíná, jak uprostřed neštěstí je hned napřed větší štěstí, a tak může láska a květiny růst i mezi kamennými zdmi.

Jak je slavně formulováno v knize To Althea: Z vězení od Richarda Lovelace: "Kamenné zdi nedělají vězení, ani železné mříže klec". Van Baerle byl svobodný, i uvnitř vězení byl věrný svému svědomí. Dozorci mu mohli zadržet ruce, ale ne lásku, aby se pohnul kupředu. A ta hrála hlavní roli při dokazování jeho neviny.

Filozofie knihy je shrnuta: "Někdy si člověk vytrpěl tolik, že má právo nikdy nedokázat říct: "Jsem příliš šťastný."".

Román vyšel původně ve třech svazcích v roce 1850 pod názvem La Tulipe Noire u Baudryho (Paříž). Podobnost příběhu lze spatřovat v Hraběti Monte Christo od téhož autora. (wikipedia.org)