Budoucnost posthumánního výtvarného umění: K nové teorii technik a duchů -- 2. díl

Původní název:

Future of Post-Human Visual Arts - Towards a New Theory of Techniques and Spirits -- Volume 2

Obsah knihy:

Je výtvarné umění v dnešní době opravdu tak zásadní, že, jak jednou řekl Doug Adams, „lidé mladší 60 let, vychovaní televizí, si pamatují to, co vidí. „(F)ilm a televize jsou skutečně jazykem dneška.“ (TE 2013) Tento ústřední názor na výtvarné umění lze konfrontovat s opačným názorem Camille Paglia, která napsala, že “vizuální umění je v moderní vědě velmi podceňováno.

Dějiny umění dosáhly jen zlomku konceptuální propracovanosti literární kritiky. Kritika, opojená sebeláskou, nesmírně přeceňuje ústřední postavení jazyka v západní kultuře. Nevidí elektrizující znakovou řeč obrazů.“ (TE 2013a) Na rozdíl od těchto protichůdných názorů (a dalších, o nichž bude v knize řeč) není výtvarné umění (ve vztahu k technikám a duchům) ani možné (ani nemožné), ani žádoucí (či nežádoucí) v takové míře, jak by nám příslušní ideologové (na různých stranách) chtěli namluvit.

Netřeba dodávat, že toto zpochybnění protichůdných názorů na výtvarné umění neznamená, že studium technik a duchů je zbytečné nebo že tyto obory (související s výtvarným uměním) -- jako kresba, kosmetika, manikúra, malba, krajina, kaligrafie, fotografie, digitální umění, počítačové technologie, reklama, grafický design, filmová tvorba, móda, sochařství, architektura a tak dále -- jsou nedůležité. (WK 2013) Ani jeden z těchto extrémních názorů samozřejmě není rozumný.

Místo toho tato kniha nabízí alternativní (lepší) způsob, jak pochopit budoucnost výtvarného umění s ohledem na dialektický vztah mezi technikami a duchy - přičemž se učí z různých přístupů v literatuře, ale neupřednostňuje žádný z nich (ani je neintegruje, protože nejsou nutně vzájemně kompatibilní). Konkrétně tato kniha nabízí novou teorii (tj.

teorii efemérního výtvarného umění), která má novým způsobem přesáhnout dosavadní přístupy a je uspořádána do čtyř kapitol