Budoucnost posthumánní aerologie - směrem k nové teorii předvídatelnosti a nepředvídatelnosti -- 2. díl

Původní název:

Future of Post-Human Aerology - Towards a New Theory of Predictability & Nonpredictability -- Volume 2

Obsah knihy:

Je charakter atmosféry skutečně tak předvídatelný, že, jak s jistotou řekl James Mahoney, víme, že člověk ovlivňuje klima. O tom není pochyb (TE 2013) Tento názor na atmosféru lze konfrontovat s opačným názorem Jamese Glassmana, který nás upozornil, že reálný svět je nepředvídatelnější a nejistější než idealizovaný svět, který prosazují akademici.

(TE 2013a) Na rozdíl od těchto protichůdných názorů (a dalších, o nichž se v knize hovoří) nejsou aerologie či studium atmosféry (ve vztahu k předvídatelnosti a nepředvídatelnosti) ani možné (či nemožné), ani žádoucí (či nežádoucí) v takové míře, jak by nám příslušní ideologové (na různých stranách) chtěli namluvit. Toto zpochybnění protichůdných názorů na aerologii samozřejmě neznamená, že studium předvídatelnosti a nepředvídatelnosti je zbytečné nebo že ty obory (související s aerologií), jako je meteorologie, klimatologie, fyzika atmosféry, chemie atmosféry, fyzika mraků, aeronomie, hydrologie, modelování atmosféry, klimatické změny, teorie chaosu, teorie komplexity, planetární věda atd. jsou nedůležité.

(WK 2013) Ve skutečnosti není rozumný ani jeden z těchto extrémních názorů. Místo toho tato kniha nabízí alternativní (lepší) způsob, jak pochopit budoucnost aerologie s ohledem na dialektický vztah mezi předvídatelností a nepředvídatelností, přičemž se učí z různých přístupů v literatuře, ale neupřednostňuje žádný z nich (ani je neintegruje, protože nejsou nutně vzájemně kompatibilní).

Konkrétněji řečeno, tato kniha nabízí novou teorii (tj. konstruktivistickou teorii aerologie), která má novým způsobem přesáhnout stávající přístupy a je uspořádána do čtyř kapitol