Aristotelova Politika

Původní název:

The Politics of Aristotle

Obsah knihy:

Aristotelův život byl především životem učence. Stejně jako u ostatních antických filozofů však nešlo o stereotypní život ve věži ze slonoviny.

Jeho otec byl dvorním lékařem Amynta III. makedonského, takže Aristoteles vyrůstal v královské domácnosti. Aristoteles se znal také s Filipem Makedonským (synem Amynta III.) a traduje se, že Aristoteles vyučoval Filipova syna Alexandra, který byl později nazýván "Veliký" poté, co rozšířil makedonskou říši až do dnešní Indie.

Je zřejmé, že Aristoteles měl s politikou značné zkušenosti z první ruky, ačkoli se badatelé neshodnou na tom, jak velký vliv, pokud vůbec nějaký, měla tato zkušenost na Aristotelovo myšlení.

Rozhodně neexistují žádné důkazy o tom, že by Alexandrova další kariéra byla příliš ovlivněna Aristotelovým učením, které shodně kritizuje válku a dobývání jako cíle lidských bytostí a vyzdvihuje intelektuální, kontemplativní životní styl. Je pozoruhodné, že ačkoli Aristoteles chválí politicky aktivní život, sám strávil většinu života v Athénách, kde nebyl občanem a nemohl se přímo účastnit politiky.

Aristoteles studoval pod Platónovým vedením na Platónově akademii v Athénách a nakonec si tam otevřel vlastní školu (lyceum). Jako učenec měl Aristoteles široký okruh zájmů. Psal mimo jiné o meteorologii, biologii, fyzice, poezii, logice, rétorice, politice a etice.

Jeho spisy o mnoha z těchto zájmů zůstaly definitivní po téměř dvě tisíciletí. Zůstaly a zůstávají tak cenné zčásti díky komplexnosti jeho úsilí. Například aby porozuměl politickým jevům, nechal své studenty shromáždit informace o politickém uspořádání a historii 158 různých měst.

V Politice se často zmiňuje o politických událostech a institucích z mnoha z těchto měst, přičemž vychází z výzkumu svých studentů. Aristotelovy teorie o nejlepším etickém a politickém životě vycházejí ze značného množství empirických výzkumů.

(Zdroj: The Internet Encyclopedia of Philosophy)