The Ethics of Aristotle: The Most Influential and Elaborate of His Writings on Ethics
Zdá se být jasné, že štěstí je konečným cílem, ke kterému lidský život směřuje.
Co je však skutečnou podstatou štěstí? Této ožehavé otázce čelí Aristoteles (384-322 př. n.
l.) v Etice Nikomachově. Mezi mnoha hodnotami, které lze filosofovi ze Stagiry (Makedonie) připsat, je i tento text patřící do posledního období jeho tvorby a nepochybně nejvlivnější a nejpropracovanější z jeho spisů o etice. Dílo, které je výsledkem výběru provedeného jeho synem Nikomachem, odtud název s poznámkami, které autor sám používal při svých lekcích na lyceu, shrnuje s naprostou jasností klíč k morální reflexi svého autora.
Ještě záslužnější je však skutečnost, že to byl právě on, kdo se poprvé v univerzální literatuře zabývá touto disciplínou jako samostatným filosofickým odvětvím. Pro Aristotela, jak zdůrazňuje Teresa Martinez Manzano v úvodu, není etika, věda o návycích a charakteru, pouze teoretickým poznáním, ale vykazuje i praktický rozměr při hledání ctnosti, nejcennějšího dobra jako dědictví duše.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)