Zrcadla zkázy: Válka, genocida a moderní identita

Recenze čtenářů

Kniha představuje teoretické zkoumání holocaustu a jeho důsledků, přesto je kritizována za abstraktnost, opakování a nedostatek jasných argumentů. Přestože poskytuje důležité poznatky o reakcích Izraele na holocaust a obsahuje cenné odkazy na současnou literaturu, její nedostatky snižují její celkový dojem.

⬤ Pronikavá diskuse o reakci Izraele na holocaust.
⬤ Zajímavá vyprávění o významných osobnostech, jako jsou Hannah Arendtová a Raul Hilberg.
⬤ Vynikající poznámky pod čarou a odkazy na současnou literaturu.

⬤ Abstraktní a nejasné argumenty, které znesnadňují sledování knihy.
⬤ Opakující se obsah jednotlivých kapitol.
⬤ Slabé rozlišování mezi různými formami spoluviny a antisemitismu.
⬤ Nedostatečná pozornost věnovaná dalším zvěrstvům mimo holocaust.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Mirrors of Destruction: War, Genocide, and Modern Identity

Obsah knihy:

Zrcadla zkázy zkoumá vztah mezi totální válkou, státem organizovanou genocidou a vznikem moderní identity. Omer Bartov zde ukazuje, že ve dvacátém století existovaly úzké vazby mezi vojenským konfliktem, masovým vyvražďováním civilního obyvatelstva a definováním a kategorizací skupin a jednotlivců.

Tyto souvislosti se nejzřetelněji projevily v holocaustu, kdy se nacisté pod rouškou brutální války a s deklarovaným cílem vytvořit rasově čistou árijskou populaci a germánskou říši pokusili vyhladit evropské Židy. Holokaust však lze chápat pouze v kontextu záliby tohoto století v uplatňování masivních a systematických metod ničení k řešení konfliktů o identitu. Aby Bartov objasnil kontext "konečného řešení", zkoumá měnící se vztahy mezi Židy a Nežidy ve Francii a Německu od vypuknutí první světové války do současnosti.

Bartov nepředkládá ucelené dějiny nebo vyprávění z jedné perspektivy, ale nahlíží na uplynulé století čtyřmi vzájemně propojenými hledisky. Začíná analýzou glorifikace války a násilí, od jejího moderního zrodu v zákopech první světové války až po její děsivé vyvrcholení v podobě prezentace genocidy ze strany SS jako slavného podniku. Poté zkoumá pacifistickou reakci v meziválečné Francii, aby ukázal, jak přispěla ke klimatu kolaborace s diktaturou a masovým vražděním. Kniha dále tvrdí, že velká část diskurzu o identitě v průběhu celého století souvisela s identifikací a eliminací "nepolapitelných nepřátel" společnosti nebo "nepřátel zevnitř". V závěru Bartov zkoumá moderní apokalyptické vize a ukazuje, jak podněcovaly k masové destrukci a zároveň otevíraly cestu k rekonstrukci individuální a kolektivní identifikace po katastrofě.

Kniha Zrcadla destrukce, napsaná s vervou, je bohatá na interpretace a teoretické nástroje a poskytuje nový rámec pro pochopení ústředního rysu moderních dějin.