Sovětská a ruská letadla pro speciální mise

Recenze čtenářů

Tato kniha se zaměřuje na sovětské a ruské letouny pro speciální mise a přináší podrobnou historii a kvalitní obrázky. Ačkoli je dobře hodnocena pro svůj informativní obsah a souvislosti týkající se vývoje letadel, nezabývá se letouny ESM/ECM bojových sil, což může některé čtenáře zklamat.

⬤ Kniha je chválena pro svou podrobnou historii a pokrytí letounů pro speciální mise od roku 1955 do roku 202
⬤ Obsahuje vysoce kvalitní fotografie, dobře strukturované vyprávění a poskytuje kontext o politických a historických rozhodnutích, která stála za vývojem letounů. Recenze vyzdvihují vynikající obal a kvalitu tisku.

Chybí v ní pokrytí letounů ESM/ECM, což vede k potenciálním mezerám pro čtenáře, kteří se zajímají o tyto specifické typy. Některé recenze uvádějí drobné problémy s přesností překladu.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Soviet and Russian Special Mission Aircraft

Obsah knihy:

V letech po druhé světové válce začaly letouny optimalizované pro různé druhy speciálních misí nabývat stále většího významu ve výzbroji předních světových leteckých sil. Sovětský svaz nebyl výjimkou - byla vyvinuta a nasazena do provozu řada verzí sovětských vojenských letounů a vrtulníků pro speciální mise a tento proces pokračuje i v současném Rusku. Některé z nich se zúčastnily akcí v různých ozbrojených konfliktech, včetně afghánské války, čečenských válek a nejnověji syrské války.

Potřeba kontrolovat přátelské síly v pohybu a efektivně řídit prostředky protivzdušné obrany vyústila ve vývoj letounů včasné výstrahy a řízení (AEW&C ). Prvním z nich v sovětském inventáři byl letoun Tupolev Tu- 126 z počátku 60. let, který byl v 80. letech nahrazen letounem Iljušin/Berijev A-50. Ten byl neustále modernizován, ale nyní má být nahrazen nejnovějším letounem A-100.

Stejně důležitou roli plní i výsadková velitelská stanoviště - většinou na bázi dopravních letadel, včetně armádního letounu Iljušin Il-22 ABC P, Tu-214PU a národního nouzového výsadkového velitelského stanoviště Il-80 (ruská obdoba "letounu zkázy" Boeing E-4). Ten může být nahrazen specializovaným derivátem dopravního letounu Il-96-400. V této třídě byly vyvinuty také letouny s rotujícími křídly, například Mi-8VzPU a Mi-6VKP/Mi-22.

Další důležitou třídou jsou průzkumné letouny různých kategorií - fotoprůzkum, elektronický průzkum, jaderný/biologický/chemický průzkum, radiační průzkum (RINT). Ty byly zastoupeny verzemi bombardérů ELINT (včetně Tu-22 a Tu-22M), dopravních letounů a transportních letounů (verze ELINT transportních letounů Antonov An-12 a An-26, derivát Il-20 letounu Il-18), verze RINT letounů An-12 a An-24 atd.

Samostatnou kapitolou jsou letouny elektronického protiopatření, např. specializované verze bombardérů Tu-16 a Tu-22 a transportního An-12, nejnovější Il-22PP, četné verze EC M armádního letectva, vrtulník Mi-8 (včetně nejnovějšího Mi-8MTPR) a těžký Mi-10PP.

Mimořádně důležitou třídou jsou tankery pro doplňování paliva za letu, které podporují provoz těžkých letadel (zejména strategických bombardérů) a taktických proudových letadel. Patří k nim tankovací verze bombardérů Tupolev Tu-16 a M-4/3MS řady Mjasiščev a Il-78, včetně nejnovějšího Il-78M-90.

Další kategorií, která nabyla značného významu, jsou pátrací a záchranné letouny, například námořní An-12PS vybavený záchranným člunem s možností výsadku a nejnovější obojživelný letoun Berijev Be-200PS schopný vyzvednout trosečníky na místě námořní katastrofy.

Kniha je ilustrována řadou dosud nepublikovaných fotografií, liniových kreseb a mnoha barevnými bočními pohledy.