Scholastika: Osobnosti a problémy středověké filosofie

Recenze čtenářů

Kniha Josefa Piepera stručně a přehledně seznamuje s obdobím scholastiky, podrobně popisuje úspěchy významných i méně známých učenců tohoto období a pojednává o integraci víry a rozumu. Je uznávána pro svou přístupnost a pronikavou analýzu, která slouží jako solidní východisko pro pochopení středověké filozofie.

Kniha je dobře napsaná, jasná a stručná, což z ní činí přístupný úvod do scholastiky. Respektuje přínos různých učenců, včetně méně známých osobností, a úspěšně zprostředkovává význam tohoto období. Pro mnoho čtenářů byla poutavá a dostatečně cenná na to, aby prozkoumali další Pieperova díla.

Kniha neposkytuje důkladný přehled scholastických spisů ani se nezabývá filosofickými problémy do hloubky. Někteří čtenáři poznamenali, že slouží spíše jako obecný úvod než jako vyčerpávající analýza.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Scholasticism: Personalities and Problems of Medieval Philosophy

Obsah knihy:

Není lepšího průvodce tisíciletým obdobím zvaným středověk než Josef Pieper. V této úžasné exkurzi po středověkém světě se s lehkostí pohybuje tam a zpět mezi postavami a naukami, které učinily středověkou filozofii jedinečnou v západním myšlení. Poté, co se Pieper zamyslí nad záludnými důsledky výrazu "středověk", přechází k fascinující osobnosti Boetia, jehož příspěvek k vězeňské literatuře, Útěcha z filosofie, je co do počtu rukopisných kopií na druhém místě za Biblí. Novoplatónské postavy - Dionýsios a Eriugena - jsou příležitostí k diskusi o negativní teologii. Do pojednání o důkazu Boží existence Anselmem z Canterbury se zapojují i pozdější hlasy, např. i Kant. Podobně jako jiní historikové je Pieper zamilován do dvanáctého století, které je pravidelně zastíněno líčením století třináctého. Pieper činí zadost oběma. Jeho líčení soupeření mezi Petrem Abelardem a Bernardem z Clairvaux je mistrovské, neopomene ani věnovat Janu ze Salisbury prostor, který si zaslouží.

Úvaha je přerušena postupným nahrazením syntézy víry a rozumu, které bylo dosaženo v raném středověku, novou syntézou, která využívala Aristotela. Pieper důkladně a živě popisuje boj mezi aristoteliky a antiaristoteliky a slavná odsouzení, která ohrozila úsilí svatého Tomáše Akvinského. Summa theologiae je však Pieperem považována za jedinečný počin tohoto období.

Jestliže první staletí, období středověku, lze považovat za směřování ke třináctému století a Tomášovu jedinečnému počinu, v následujících staletích došlo k úpadku scholastiky a objevily se předzvěsti moderní filosofie.

Knihu uzavírají Pieperovy úvahy o trvalém filozofickém a teologickém významu scholastiky a středověku. Josef Pieper, který opět nosí svou učenost lehce na sobě a píše s jasností, která potěší, vymanil obor z dusivějších a rozsáhlejších výkladů.