Křesťanská idea člověka

Recenze čtenářů

Kniha nabízí stručný výklad křesťanského pojetí člověka a etiky ctnosti, přičemž jako základ využívá dílo svatého Tomáše Akvinského. Podněcuje čtenáře k zamyšlení nad základními otázkami identity a účelu v nepřehledném moderním světě. Text je popisován jako přístupný, podnětný a přínosný pro široké publikum, včetně studentů a mladých dospělých.

Kniha je oceňována pro svou jasnost, stručnost a přístupnost. Představuje dobře strukturovaný úvod do kardinálních ctností a křesťanského pojetí člověka, díky čemuž je poutavá pro čtenáře všech věkových kategorií. Mnozí recenzenti si všímají jejího potenciálu podněcovat kritické myšlení o životě a jeho smyslu a doporučují ji ke sdílení s rodinou a přáteli.

Pro některé čtenáře může být náročné zpomalit tempo a přemýšlet nad materiálem, což naznačuje, že by mohla být hutná pro rychlé čtení. Nebyly zmíněny žádné významné negativní ohlasy, ale složitost některých myšlenek by mohla méně obeznámené čtenáře zahltit.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Christian Idea of Man

Obsah knihy:

V knize Křesťanská idea člověka se Josefu Pieperovi podařil mimořádný kousek. Přiznává, že kdokoli zavede téma „ctnosti“ a „ctností“, může očekávat, že se setká s úsměvem - různých odstínů blahosklonnosti. Poté přistoupí k vyzdvižení „rozvážnosti“ jako základní ctnosti, na níž jsou založeny ostatní kardinální ctnosti. Při její definici se zbavuje povrchních konotací, které ji v moderní době znehodnotily. Stejně tak se mu daří zbavit ji všech stop „moralismu“, který se do značné míry ztotožnil s křesťanským pojetím ctnosti a způsobil, že upadla v obecnou nemilost.

Pro Piepera je obezřetnost v zásadě založena na jasném vnímání skutečnosti - věcí tak, jak jsou - a obezřetný člověk je ten, kdo jedná v souladu s tímto vnímáním. Nemá nic společného s tím, že by se člověk uměl vyhnout rozhodnutím, která by mohla být v jeho neprospěch. Podobně spravedlnost, která je založena na obezřetnosti, zahrnuje jednání vůči druhým osobám v souladu s vlastním vnímáním pravdivosti okolností - opět vnímání věcí „tak, jak jsou“. To není odkaz na nějaký „status quo“, ale na skutečnost, jak ji konstituoval Stvořitel.

Pieper mluví o odvaze a statečnosti (statečnost), o překonávání strachu. To neznamená nemít strach, ale právě překonat ho. Pokud jde o zásadní strach ze smrti, Pieper odmítá přístupy, které tvrdí, že se smrti není třeba bát. Naopak, ve smrti je vše, čeho je třeba se bát: jde o otázku možného absolutního zničení Zde Pieper zavádí úvahu o „teologických“ ctnostech víry, naděje a láskyplné lásky). Při konfrontaci s otázkou možného zničení je pro křesťana prvořadá víra. Víra v Boha mu umožňuje čelit nebezpečí a překonat i ten nejradikálnější strach - díky naději v Boha.

Jeho láska k Bohu strach nelikviduje, ale dodává mu odvahu.

Umírněnost je považována za poslední v hierarchii hlavních ctností. Díky tomu, že se v nedávném křesťanském myšlení projevovala společně s cudností a zdrženlivostí, stala se v křesťanském myšlení nejvýznamnější charakteristikou křesťanské představy o člověku, která dominovala nad vším ostatním. Byla redukována na status nejosobnější ze ctností a spojena s moralistickým pojetím dobra. Pieperova analýza umírněnosti ukazuje, jak je třeba tuto ctnost znovu promyslet, i když i pak zůstane v hierarchii ctností na posledním místě.