Schellingovo pojednání o podstatě lidské svobody

Recenze čtenářů

Kniha nabízí důkladné zkoumání Heideggerovy interpretace Schellingových myšlenek, zejména „podstaty lidské svobody“. Přináší směs cenných postřehů a kritiky, takže je pro zájemce o oba filosofy nezbytná, a to i přes některé pozoruhodné nedostatky ve způsobu, jakým zpracovává Schellingova pozdější díla.

Knihu lze vřele doporučit zájemcům o Heideggera a Schellinga, neboť poskytuje zevrubný komentář k významnému Schellingovu dílu. Heideggerovy přednášky oživují složité filosofické myšlenky a text nabízí cenný akademický zdroj informací o málo probádané oblasti filosofie.

Text má značné nedostatky, včetně nedostatečného kontextu týkajícího se Schellingova dřívějšího myšlení a tendence zkreslovat Schellingova pozdější díla. Kritici tvrdí, že Heideggerovy interpretace jsou příliš ovlivněny jeho vlastními filozofickými předpoklady, což může vést k nepochopení Schellingových záměrů.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Schelling's Treatise on the Essence of Human Freedom

Obsah knihy:

Heideggerovy přednášky na univerzitě ve Freiburgu v roce 1936 o Schellingově pojednání O lidské svobodě znamenaly zásadní zlom v Heideggerově vývoji. Právě začal studovat, aby se dopracoval k pojmu "Ereignis". Heideggerova interpretace Schellingova díla odhaluje rozměr jeho myšlení, který dosud nebyl v angličtině publikován.

Ačkoli je Schellingova filozofie méně známá než filozofie dalších významných německých idealistů, Fichteho a Hegela, patří k myslitelům, s nimiž je Heidegger nejvíce spřízněn, což činí tuto studii plodnou pro pochopení obou filozofů. Heideggerův výklad traktátu O lidské svobodě je nejpřímočařejší ze všech studií, které se o něm v angličtině objevily, a je jedinou prací, která se Schellingovi v Heideggerově korpusu věnuje. Základní problémy, o něž v Schellingově Traktátu jde, leží v samém jádru idealistické tradice: otázka slučitelnosti systému a individuální svobody, otázky panteismu a ospravedlnění zla. Schelling byl prvním myslitelem racionalisticko-idealistické tradice, který se vážně zabýval problémem zla.

To jsou velké otázky filozofické tradice. Vedou Schellinga a s ním i Heideggera k možnostem, které se velmi blíží hranicím idealistické tradice. Například Schellingovo pojetí "bezdůvodného" - toho, co už rozum nedokáže zdůvodnit a vysvětlit - ukazuje zpět k Jacobu Boehmeovi a nepřímo i dopředu ke směru Heideggerova vlastního tázání po "bytí". Heideggerova četba Schellinga, zejména témat zla a svobody, jasně ukazuje Schellingův vliv na Heideggerovy názory.